Jan Evangelista Purkyně: Opakovat už známé věci je mi nepříjemné, téměř odporné

Jan Evangelista Purkyně
Jan Evangelista Purkyně

Před 150 lety zemřel Jan Evangelista Purkyně, průkopník nejen v oblasti anatomie a fyziologie. Jeho jméno dnes nese univerzita v Ústí nad Labem, ale také Česká lékařská společnost či kráter na odvrácené straně Měsíce.

„Purkyně byl osobností s neobyčejně širokými zájmy a vědomostmi. Byl člověk neobyčejně tvůrčí, s kreativní myslí,“ uvedl ve Studiu Leonardo Otakar Brázda, uznávaný znalec historie medicíny a stomatologie.

Narozen jako dítě správce zámku v Libochovicích, prožil zde několik mladých a šťastných let. „První rána osudu ho postihla, když náhle zemřel jeho otec. Jako uznávanému úředníku zajistili zaměstnanci panství jeho synům Janovi a mladšímu bratrovi Josefovi vzdělání v piaristické škole v Mikulově.“

Prolínala se u něho umělecká imaginace s imaginací vědeckou. Tímto prolínáním docházelo ke spojování neobvyklých jevů, čímž Purkyně překonával hranice známých fakt, což umožňuje rozvoj a pokrok vědy.
Otakar Brázda

„Mladý Purkyně byl velmi dychtivý, zajímal se o vše... Chtěl pokračovat ve stopách vzdělaných piaristů, ale pak zjistil, že jeho ambice jsou mnohem vyšší. Opouští tedy piaristický řád... a přichází studovat do Prahy. Vybírá si medicínu, protože měl tušení, že právě v přírodních vědách by mohl být úspěšný.“

Studia medicíny tehdy dávala široký základ přírodovědeckého vzdělání včetně chemie, fyziky i botaniky. „Rozhodl se ale, že nebude nikdy provádět praxi lékaře, ale bude na univerzitě jako místě bádání působit trvale.“

Stal se jedním ze spoluzakladatelů cytologie. „Známe Purkyňova vlákna v srdci, Purkyňovy obrázky v očích, Purkyňovy buňky v mozečku. To jsou struktury, které on objevil a popsal, proto nesou jeho jméno.“

Purkyně stále ve vědě hledal nové věci a nová fakta. Sám napsal: „Psát učebnice a opakovat známé věci je mi nepříjemné, téměř odporné.“ Byl to tedy tvůrčí duch v každém okamžiku života.
Otakar Brázda

„Purkyně oddělil fyziologii, která byla podoborem anatomie, a založil ve Vratislavi, kde dlouhá léta působil, ale později také v Praze fyziologické ústavy, které byly zaměřeny na nové pojetí fyziologie na základě experimentů.“

Vědec se dlouho pokoušel o místo profesora v Praze, v Pešti a ve Štýrském Hradci, ale neuspěl. „Proč neuspěl, o tom můžeme debatovat... Nebylo to ale kvůli jeho domnělému členství v tajné společnosti..., což je badatelský omyl historika přírodních věd a lékařství profesora Matouška.“

„V Praze začal vědecky působit až v roce 1850, kdy už překročil šedesátku. Ale vratislavské období bylo jeho nejslavnější. Právě jeho objevy, také díky použití tehdy nového mikroskopu, vysloužilo Vratislavi přízvisko kolébky histologie.“

V Památníku národního písemnictví v Praze je rozsáhlá Purkyňova pozůstalost, také jeho dopisy i dopisy jeho současníků. Takže svědectví, která existují, je řada a lze v nich najít některé opravdu zajímavé detaily a postřehy, které doplní Purkyňův obraz jako člověka i jako vědce.
Otakar Brázda

Purkyně byl také činný básník. „Poezii psal už jako student u piaristů... Překládal i básně z němčiny, velice si vážil Johanna Wolfganga Goetha, se kterým se osobně setkal. Pomáhal přeložil do češtiny Schillerovy básně, ale i Čelakovského Ohlasy písní českých do polštiny.“

„Po návratu do Prahy se bavil tím, že psal tzv. hybridky. To byly drobné epigramy, kterými reagoval na nejrůznější okolnosti českého vědeckého i společenského života. Část je německy či latinsky, část česky nebo italsky a česky,“ přiblížil široký záběr Purkyňovy činnosti Otakar Brázda.

Spustit audio
autoři: Josef Kluge, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související