Jaký chcete mít historický magazín Zrcadlo?
Proč se člověk zabývá vlastní minulostí? Co nás vede k tomu, abychom se nestarali pouze o dnešek? K čemu je dobré znát, co bylo přede mnou? Umí se člověk z historie poučit, vzít si příklad? Měl by to vůbec dělat?
Názory na interpretaci dějin se často velmi liší a dost různé jsou i pohledy na to, jak podstatnou funkci jednotlivé události v rámci celé historie hrají. Jakou část z pomyslné časové osy lidských dějin upřednostnit před druhou, dát jí punc výjimečnosti? Ano, co je pro někoho podstatné, může být pro někoho marginálií, kterou se nehodlá zabývat. Co je pro jednoho otázkou spíše citovou, je pro druhého věcný fakt.
Jistý konsensus může vzniknout až ve chvíli, kdy se dohodneme, že jsou jisté úseky dějin, které můžeme pro jednoduchost nazvat přelomovými. Ačkoli i slovo přelomový je zavádějící, a to především opět pro svou neverifikovatelnou povahu, pro svou "pružnost". Také je zcela prokazatelné, že takzvaný bod zlomu není pouhým dílem okamžiku, ale výslednicí mnoha předešlých snah a událostí. Ke každému bodu zlomu je možné přiřadit i předchozí vývoj. Nelze stanovit ani bod "nula" jisté události. Ta byla pokaždé vyústěním jistého procesu.
Ale přesto se pro přehlednost můžeme v dějinách orientovat díky jistým milníkům. Těmi však může být nejen jistá událost, ale i jedinečná osobnost, která svou dobu dílem překročila a dílem ji vlastní tvorbou definovala. Skutečná reflexe dějin není uzavřeným součtem údajů, není ani jejich přehlídkou. Především každá doba i každý společensko-politický systém si říká o poněkud jiný výklad dějin, o odlišný pohled i na samotnou podstatu, jak metodologicky dějiny uchopit. I samotná osobnost badatele-historika, který se během svého života nějak utvářel a formoval, má jistý charakter a temperament, je podstatnou složkou výkladu dějin. Ten se tak stává do značné míry odrazem čistě subjektivních okolností.
Předešlá tvrzení lze uzavřít tím, že historiografie nahlíží minulost způsobem, ve kterém jsou zastoupeny všechny složky lidské psychiky, a tou je potřeba označit, zhodnotit, znovu procítit, ale i dotvořit. Pokud k tomuto výčtu přiřadíme individuální osobnost historika a okolnosti, během kterých jeho bádání probíhá, pak se můžeme dostat k jednoduchému závěru, že "quot homines, tot sententiae" (kolik lidí, tolik názorů). Nebo - při jistém přepisu tohoto rčení - kolik historiků, taková minulost.
Rád bych za redakci Českého rozhlasu Leonardo posluchače a čtenáře našich webových stránek vyzval, aby sami vyjádřili, co považují za podstatné dozvědět se nebo připomenout v historickém magazínu - Zrcadlo. Napište nám!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka