K práci a obraně připraven! Pivo, párek, fotbálek aneb Absurdní život socialistického muže

Havlas nepopisuje politické procesy, disidenty ani zákulisí komunistické moci. Zajímá ho něco jiného. Každodenní život obyčejného člověka v normalizačním Československu. Ve zdánlivě banálních kulisách ukazuje, jak hluboko politika zasahovala do života lidí.

Čtěte také

Pomáhala československá psychiatrie komunistickému režimu? Kniha Miroslava Vodrážky tvrdí, že ano

„Ve škole jsme se učili o moudrém Sovětském svazu, o míru a o tom, jak kapitalismus vykořisťuje pracující lid. Večer doma přitom táta nadával u piva na Husáka a máma říkala, ať o tom hlavně nikde nemluvím. Nikdo nám nevysvětloval, co je lež a co pravda. Prostě jsme se naučili žít dva různé světy. Jeden veřejný a druhý soukromý. Ve škole bylo lepší moc nevyčnívat, neptat se a opakovat správné věty. Doma se pak člověk dozvěděl, co si rodiče myslí doopravdy,“ píše Havlas. 

Historky a vzpomínky

Síla knihy spočívá v osobních vzpomínkách. Autor vyrůstal na pražském Proseku a později studoval v Liberci.

„Bolševik dobře věděl, že se musí lidem nějak zavděčit. Proto jim kromě laciných potravin chabého výběru nabízel levné bydlení. V okrajových částech Prahy rostla panelová sídliště se školami, školkami a nákupními středisky. A tak se zrodil ideál socialistické rodiny dlící na sídlišti,“ poukazuje Havlas a vyjmenovává:

„Svědomitý pracující muž, budující plánované hospodářství. Uvědomělá žena nejprve na mateřské a pak opět v pracovním procesu. Jedno až dvě děti. K tomu jedna škodovka, v lepším případě žigulík, a jednou za deset let dovolená u moře v Bulharsku nebo NDR. Byli jsme nadšeni. Nájemné včetně energií za pár stokorun, umakartová kuchyňská linka gratis a ten prostor. Okolí našeho domu bylo dost neutěšené a připomínalo film Věry Chytilové Panelstory. Jedno velké staveniště.“

Čtěte také

Jednou nebudeme malí... Jak do filmové tvorby za socialismu zasahovala politika?

K tomu přidává historky o pálení vlajek, vstupu do SSM kvůli zájezdu do NDR nebo o vojenské službě a chmelové brigádě a celé to působí autenticky a často i velmi vtipně. 

Zároveň ale tyto příběhy připomínají, že socialismus nebyl jen levné bydlení a dovolená v Bulharsku. Byl to také svět povinných rituálů, přetvářky a neustálého přizpůsobování se systému.

Právě proto je Havlasova kniha součástí série Ex libris, která ukazuje, jak byla ideologie přítomná v každodennosti. Nejen v politice, ale i ve škole, kultuře, zábavě nebo hudbě. A připomíná, že nostalgie po socialismu často vychází z příjemných vzpomínek na mládí, nikoliv z reálného fungování tehdejší společnosti.

Lukáš Havlas zemřel letos v lednu ve věku nedožitých šedesáti let. Zanechal po sobě knihu, která není historickou studií ani politickým pamfletem. Je osobní výpovědí člověka, který normalizaci zažil na vlastní kůži. Kniha přibližuje čtenáři svět pozdního socialismu jiným způsobem než odborné publikace. V tom je její síla.

Poslechněte si celé Ex libris.