Jaký byl Jiří Stránský? Jeho dcera vzpomíná: Zásada ‚můžeš-li udělat radost, musíš‘ je u nás základ

„Táta měl obrovskou náruč a vešlo se tam strašně moc lidí. Dcerunkou a synkem nenazýval jenom mě s bráchou, říkal tak i mnoha dalším lidem. Strašně mi chybí. Miloval Český rozhlas i Českou televizi, vždycky bojoval za svobodnou a demokratickou společnost a dneska by bojoval strašně,“ ujišťuje Formanová a doplňuje:

Čtěte také

Formanová: Spoléhat se na to, že vše bude dobré a je tu pravda, je iluze, kterou bychom měli opustit

„Jak říká můj muž, odcházejí mohykáni. To jsou lidi, kteří měli morální kompas, podle kterého jsem se řídila a podle kterého je super se řídit. Dokázali nám ukazovat tu správnou cestu a nenechat se zlákat osidly, kterýma jsme v dnešní společnosti osedlaní.“

Jiří Stránský si také podle ní hluboce vážil žen. „Věděl, co všechno jeho máma i žena musely vytrpět, když byl v padesátých i sedmdesátých letech zavřený. Proto doma nikdy nebyl mačo. Byl hrozně veselý a vtipný. S mámou se měli hrozně rádi, ale když byl doma, tak prostě velela máma,“ usmívá se scenáristka.

I přes nezdolný optimismus si však Stránský nesl trauma z komunistických kriminálů. „Zažila jsem u něj noční můry, které ho trápily i po letech. To věznění se mu zarylo hluboko do duše a táta o tom sice vyprávěl s humorem, někdy se dokonce smál, ale asi tam teda zažil fakt šílený věci,“ míní jeho dcera.

Terapie Tichou poštou

Jiří Stránský miloval vyprávění příběhů a mnoho let pracoval na scénáři k filmu Tichá pošta. Příběh vychází ze skutečných událostí, které autor slyšel ve vězení od spoluvězně. „Táta ten příběh miloval a asi deset let nám říkal, že píše scénář. Nakonec se na něm v roce 2019 spojil s režisérem Jankem Sebechlebským,“ vypráví Klára Formanová.

Čtěte také

Možná bych měla být víc jako Zdeňka, zvednout bradu a dupnout si, uvažuje herečka Antonie Formanová nad postavou ze seriálu Dcera národa

Po smrti Stránského v květnu 2019 převzala dokončení scénáře právě ona. „Bylo to pro mě obrovsky terapeutické. Týden po pohřbu jsme začali den, co den psát a oba jsme cítili, že tam táta s námi je, že se chechtá nebo nám do toho svým způsobem skáče. V tom největším smutku mi to moc pomohlo,“ vzpomíná scenáristka.

Výsledný snímek vypráví o dětské sounáležitosti, odvaze a nezištné pomoci za druhé světové války.

„Je to o obrovské podpoře, hrdinství, které není vidět, o lásce, o naději a víře. Povaha hlavní dětské postavy Jíry vychází přímo z tátovy nátury – jít do všeho hlava nehlava za to, co je správné,“ dodává Formanová.

Jak vzpomíná Klára Formanová na otcovu poslední rozhlasovou glosu Jarní alergie? Co prožila její rodina při nedávné návštěvě Jáchymova? A jaké poselství si z tátova života nesou její dcery? Poslechněte si celé Hovory.