Jakub Šiška: Zlomí František prokletí vatikánské banky?

V každém případě pro tuto banku dlouho neplatilo prakticky nic z toho, čím se svět financí řídí: žádné výroční zprávy, žádný dohled nezávislých orgánů, žádné placení daní. Zaměstnanci banky nesměli být vyšetřováni ani vyslýcháni italskými justičními orgány. Zkrátka prostředí pro mafiány jako stvořené. V osmdesátých letech měla banka jako majoritní akcionář hlavní podíl na krachu banky Ambosiana, jejíž ředitel byl nalezen oběšený pod mostem v Londýně a s jejímiž aktivitami souviselo několik dalších vražd a sebevražd. Arcibiskup Paul Marcinikus, který v té době vatikánskou banku vedl, byl italskými úřady označen jako spolupachatel bankrotu Ambrosiany, vzhledem k vatikánské diplomatické imunitě však nemohl být postaven před soud. Vatikán tyto události nikdy nevysvětlil a jako vždy se omezil na prohlášení o útocích nepřátel církve.

Potíže vatikánské banky vyšly naposledy na světlo v roce 2010. Tehdy italská policie provedla v sídle banky razii, zabavila 23 milionů eur a zablokovala její účty. Podmětem k tomu bylo podezření, že banka pere špinavé peníze a provádí daňové machinace. Obviněn byl dnes už bývalý ředitel banky Ettore Gotti Tedeschi. Papež Benedikt XVI poté rozhodl o vytvoření nového úřadu, jehož úkolem je dohlížet na to, aby všechny bankovní transakce Vatikánu probíhaly v souladu s mezinárodními zvyklostmi. Vatikán usiluje také o získání dobrozdání Evropské komise, že vede své finanční záležitosti transparentně a že uplatňuje všechna opatření proti praní špinavých peněz.

Podle některých hlasů z Vatikánu to byla právě zpráva o stavu vatikánských financí, která přispěla k rozhodnutí Benedikta XVI. přenechat papežský stolec někomu, kdo bude mít více energie věci změnit. Zpráva údajně poukazuje i na mocenský boj uvnitř kurie o to, jakým způsobem má banka fungovat. Zevnitř církve se ozývají hlasy, že restrukturalizace banky by byla příliš zdlouhavá a že pro očistu církve by bylo nejlepší banku zrušit. Její aktiva by bylo možné převést do bank, které se řídí nadstandardními etickými pravidly a z nichž některé z nich jsou dokonce řízeny církevními subjekty. Ony struktury, které uvnitř kurie bojují o moc, ovšem nedají papeži nic zadarmo. Znají dokonale prostředí a umějí tahat za ty správné nitky, zatímco František je v Římě nováčkem a musí se teprve zorientovat. Řešení vatikánské banky bude proto patrně součástí širší reformy, kterou vatikánské byrokratické monstrum tak jako tak potřebuje.