Jakub Šiška: Jádro spolkne v Evropě víc podpor než obnovitelné zdroje

02346270.jpeg
02346270.jpeg

Uvnitř bruselské byrokracie se občas stane, že pečliví úředníci objeví mezi hromadami zpráv a hlášení něco, co se jejich šéfovi vůbec nelíbí. Právě to se nedávno přihodilo na Generálním ředitelství Evropské komise pro energetiku. Vedoucí tohoto útvaru, eurokomisař Günther Oettinger, měl příští týden zveřejnit zprávu o subvencích, jimiž se jednotlivé země snaží zajistit spolehlivé zásobování elektřinou.

Součástí měl být i návrh opatření, jak by bylo možné zefektivnit podporu solárních, větrných a vodních zařízení. Tyto podpory jsou podle dlouhodobého názoru komisaře Oettingera přemrštěné a neúměrně zatěžují spotřebitele elektřiny. Jeho úředníci však zjistili, že v roce 2011 dosáhla celková výše podpor jaderným a fosilním elektrárnám v 27 evropských státech dvojnásobku toho, co dostaly obnovitelné zdroje. Konkrétně ve prospěch obnovitelných zdrojů šlo 30 miliard eur, jaderného průmyslu 35 miliard a fosilních elektráren 26 miliard eur. Do nákladů jaderných elektráren přitom nebylo započítáno povinné pojištění pro případ havárie. Když to komisař Oettinger zjistil, nechal nepohodlné údaje ze zprávy jednoduše vyškrtnout. Úředníci je však předali novinářům ze Süddeutsche Zeitung a ti je ochotně publikovali. Oettinger nyní zapírá, že by jakékoli údaje cenzuroval.

Podle řady expertů však nejsou čísla o miliardových podporách pro jaderný průmysl nic překvapivého, pouze o nich zastánci jaderné energetiky taktně mlčí. Jde hlavně o peníze na výzkum a vývoj jaderných zařízení, ukládání vyhořelého jaderného paliva a likvidaci vysloužilých jaderných elektráren. Řešení posledně dvou jmenovaných problémů je přitom stále v nedohlednu. Německé odhady mluví o tom, že náklady na bezpečné zajištění odstavené jaderné elektrárny budou zhruba stejně velké, jaké si vyžádala její výstavba.

Provozovatelé jaderných zdrojů však v poslední době přicházejí i s požadavkem na garance výkupních cen, které platí pro obnovitelné zdroje. Konkrétně jde o zvažovanou výstavbu jaderné elektrárny Hickley Point ve Velké Británii, kde investor podmiňuje zahájení výstavby garancí minimální výkupní ceny ze strany britské vlády. Podle neoficiálních zpráv žádá 100 liber za MGW, což je dvojnásobek současné velkoobchodní ceny, po dobu 35 let. Vláda ovšem v souladu s doporučením mnoha ekonomů na takový požadavek odmítá přistoupit, takže je pravděpodobné, že z celého projektu sejde. Něco podobného se odehrává i v České republice, kde společnost ČEZ žádá po státu, aby jí garantoval výkupní cenu elektřiny z plánovaných nových bloků v Temelíně. Čeští politici, jinak jedni z nejhorlivějších propagátorů jádra v Evropě, naštěstí také říkají ne. Jednou tak možná i oni nahlédnou, že údajně levná jaderná energie vychází v konečném součtu pěkně draho.