Jako před poslední krizí. Opět máme uvolněnou fiskální politiku a domácí poptávka roste, tvrdí Marek

„Inflace je v tolerančním pásmu a ani její prognóza, která je důležitější než samotná aktuální hodnota, by neměla směřovat výrazně mimo inflační cíl centrální banky. Ropný šok je bezesporu výrazným inflačním pulzem, ale stále to není takové drama jako před čtyřmi roky,“ tvrdí Marek.

Čtěte také

Ekonom: Sypat dnes peníze do ekonomiky je jako posilovat na steroidech. Negativní účinky se dostaví

„Česká národní banka musí být velmi ostražitá, protože kromě negativního nabídkového šoku z venku jsme v situaci, kdy máme poměrně uvolněnou fiskální politiku, zároveň rychle rostoucí domácí poptávku, a to je velmi podobná konstelace jako při poslední krizi.“

Rozdíl je nyní zejména v nižších cenách elektrické energie a zemního plynu, srovnává ekonom. Ve výhledech na ceny pro příští rok se navíc nadále počítá s uklidňováním situace v Hormuzském průlivu a snížení ceny ropy pod sto dolarů za barel.

Přes veškerou snahu diverzifikovat dodavatele strategických surovin můžeme i současnou krizi vnímat jako indikátor slabých míst naší energetické sítě. „Cena ropy kolem sto dolarů za barel není zase takový unikát. Ale jde o další šťouchnutí k tomu, abychom konečně něco dělali,“ domnívá se Marek a apeluje:

„Měli bychom se zamyslet nad stabilitou dodávek energií tak, abychom jednak měli diverzifikovanější, tak ekonomicky efektivnější systém. Pokud budeme elektrifikovat tím, že přejdeme na jádro, tak to je fajn. Ale co když se nám zasekne trh s uranem? Pak budeme ve stejné situaci.“

Skrytá inflační nálož

Prognózy kromě ceny ropy a očekávaného vývoje konfliktu na Blízkém východě ovlivňují i domácí faktory – zejména rozpočtová politika a vývoj ekonomiky. Do nich může centrální banka zasáhnout zejména skrze úrokové sazby. Naopak těžko mohou predikovat a ovlivňovat jednorázové fiskální impulzy, kterými vláda navyšuje státní rozpočet, porovnává Marek: 

Čtěte také

Návrhy Schillerové jdou špatným směrem. Vláda si vytváří neomezený prostor pro výdaje, tvrdí ekonom

„Pokud půjdou do investic a budou rozplánovány na mnoho let dopředu, nebude docházet ke kolísání objemu těchto výdajů a ovlivňovat ekonomiku to bude víceméně každý rok stejně.“

„Je důležité spíš to, co se bude dít ve fiskální politice mimo investiční výdaje, protože tam může být skrytá inflační nálož. To můžou být jakékoli transfery, které dostanou více peněz mezi obyvatelstvo, jež je může utratit, a tím roztočit kola inflace,“ usuzuje.

Mezi rizika mohou patřit i požadavky zaměstnanců na růst mezd. Tato spirála zatím není pravděpodobná, protože české platy teprve nedávno dohnaly reálné hodnoty z let 2019 až 2020 a dlouhodobě ale nebude stejný růst odměn udržitelný.

„Inflační vlna, kterou jsme prošli, výrazně snížila životní úroveň. Proto se neobávám, že by v současné době mzdy generovaly inflační tlaky. Ale dlouhodobě nemůže platit to, že rostou rychleji než produktivita práce, což se teď aktuálně děje,“ upozorňuje Marek. „Ztráty můžeme dohánět ještě dva tři roky, ale potom musí navyšování mezd držet tempo s růstem ekonomiky.“

Nerozkolísávat trhy zbytečně

Naopak velký inflační potenciál má v české ekonomice nedostupnost bydlení. Nových bytů se staví málo, výše nájmů stále roste, a tím se propisuje i do spotřebního koše.

„Primárně by s bydlením měla něco udělat vláda – především odšpuntoval nabídku. Zároveň se ale politika musí dělat racionálně. Tím, že chcete někomu zvýšit dostupnost bydlení a dáte mu podporu, dosáhnete jenom toho, že tlačíte na ceny,“ poukazuje ekonom a pokračuje:

„Měnová politika má možnost alespoň částečně zchladit poptávku přes hypotéky. To znamená nastavení limitů pro banky, protože velká část poptávky po nemovitostech je financována dluhově.“

Čtěte také

Bydlení se stalo zlatou cihlou, jehož cena roste ještě rychleji, míní sociolog Klusáček

Celou situaci bude muset ČNB sledovat a pečlivě zvažovat. Je totiž zřejmé, že následky předchozí inflační krize se zatím stále nepodařilo zcela napravit a že aktuální krize skýtá celou řadu rizik, stejně jako potenciálních faktorů vyžadujících rázný zásah centrální instituce.

„Celé je to o tom, jak vyvážit míru správné reakce a vyhladit systém tak, aby Česká národní banka svými rozhodnutími zbytečně nerozkolísávala finanční trhy,“ dodává David Marek.

„Signálem pro tvrdší postup by byla kombinace pokračování konfliktu na Blízkém východu a prosakování cen ropy do domácí ekonomiky přes ceny energií, ale i celý spotřební koš. A zároveň pokračující rychlý růst ekonomiky tažený domácí poptávkou a uvolněnou fiskální politikou,“ uzavírá.

Jak moc mají centrální bankéři zohledňovat předběžně avizované schodky státního rozpočtu při sestavování prognóz? Měla by být ČNB aktivnější ve změnách úrokových sazeb? A naplnily už se podmínky pro zhoršení prognózy vývoje české ekonomiky? Poslechněte si celý rozhovor. Moderuje Václav Pešička.