Jako hlava státu bych se dokázala za lež omluvit, ještě v sobě mám svědomí, říká Eliška Balzerová

„Kdybych byla takovým vrcholným politikem, který se neomluví za lumpárny a za lži, tak v jeho pozici bych se omluvit dokázala. Dokázala bych v sobě vše potlačit, protože bych se styděla. Mám v sobě ještě stud a svědomí,“ dodává.

Jsem z Valašska a jsem strašně trvrdohlavá. Politika je umění možného, ústupku, kompromisu. Když ústupek neuděláte, často vás zničí. Když se postavíte a řeknete: Tohle neudělám!, začínají se kolem vás náhle tvořit různé situace, nachytávačky, které se schovávají, archivují, později se na vás vytáhnou. A na tohle já nemám žaludek.Eliška Balzerová

V lednu Eliška Balzerová opustila křeslo ředitelky Divadla Na Fidlovačce. V současnosti si užívá, jak řekla, méně stresu, který z ní společeně s náročnou úlohou spadl, s divadlem ovšem nadále dýchá, zůstala členem divadelního souboru, mnozí kolegové jsou její blízcí přátelé. „Jaký jste byla šéf?“ Ptá se přímočaře moderátorka. „Měla jsem nelehké období vedení divadla. Musela jsem strašně v divadle šetřit, bez výhledu grantu, příspěvku na kulturu, který je vedle tunelů a toho, kolik z pražského magistrátu utíká peněz, naprosto směšný. Musela jsem dávat výpovědi, tedy jsem nebyla dobrý šéf,“ odpovídá.

„Snažila jsem se být férová. Jestli jsem měla autoritu, to byste se musela zeptat. Myslím, že mě po dvacetiletém bytí v divadle kolegové brali. Po náhlém šoku, po odchodu Tomáše z divadla na Vinohrady, jsem se postavila před soubor a zeptala jsem se: Chtete, abych se stala ředitelkou? - A odpověděli jednoznačně, že ano,“ vysvětluje situaci, před kterou byla postavena.

Divadelní, filmová a televizní herečka Eliška Balzerová se narodila 25. května 1949 ve Vsetíně. Po brněnské konzervatoři absolvovala Divadelní fakultu JAMU. První angažmá získala v Českých Budějovicích, v roce 1977 zahájila dvacetileté členství v souboru Divadla na Vinohradech. V druhé polovině 90. let se s Tomášem Töpferem podílela na znovuotevření Divadla na Fidlovačce, od roku 2012 byla jeho ředitelkou. Funkci ukončila v loňském roce, i nadále je ovšem členkou hereckého souboru. Z její bohaté filmografie vystupují do popředí role ve sportovním dramatickém snímku Pěsti ve tmě, komediích S tebou mě baví svět, Vrchní, prchni! nebo Ženy v pokušení. Za poslední zmiňovaný byla v roce 2011 oceněna Českým lvem za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Televizní diváci ji znají především jako doktorku Alžbětu Čeňkovou z legendáního československého seriálu scenáristy Ladislava Dietla Nemocnice na kraji města. Na divadelních prknech vytvořila během své herecké kariéry desítky rolí. S manželem Janem Balzerem, filmovým a divadelním producentem, má dvě děti.

Už nepotřebuji být dravec

„Zralá žena, z pozice tohoto méhověku, se krásně vyrovná, všechno si uklidní. Mám pocit, že mám za sebou krásný život. Střední věk považuji za výhodu. Už máte život zaběhnutý, umíte si s věcmi poradit a můžete si dovolit i v profesi věci více zvažovat, něco odmítnout, nejste takový dravec,“ říká Balzerová.

„Nedávno za mnou přišli dva mladí kolegové a ptali se na recept spokojeného manželství, které trvá už přes čtyřicet let. Donutili mě o tom přemýšlet... Jednak musíte kápnout na toho správného, musíte mít společný smysl pro humor, společné zájmy, díky nimž máte společné zážitky, a potom také musíte mít velikou trpělivost a toleranci, protože se ve stáří začínáte více potřebovat,“ vysvětluje Balzerová.

Jak si stojí v české společnosti ženy? Jak česká herečka vychovávala a jakým směrem vedla své dvě děti? Poslechněte si nyní celý rozhovor Barbory Tachecí s Eliškou Balzerovou ZDE.