Jakmile někdo zahude na vlasteneckou notu, hned má kolem houf posluchačů, cituje překladatel spisovatele Siegfrieda Lenze

Čtěte také

Sloužil v Rudé armádě, zajal ho wehrmacht. Po válce ho komunisté uvěznili za šíření letáků

Autor Přeběhlíka napsal už v roce 1951, pak se na něj zapomnělo a našel se v jeho pozůstalosti až dva roky po smrti (2014). Román má zvláštní příběh – popisuje dezerci mladého německého vojáka Waltra Proska k Rudé armádě. Podle překladatele knihy Přeběhlík Petra Dvořáčka je toto téma složité, a to i pro současné generace.

„Vyrovnání se s historií je v Německu trvalé téma… Nerado se o tom mluví, dokonce i ti, kteří byli do wehrmachtu (nuceně) naverbováni. Neradi hovoří o svých traumatických zkušenostech se zabíjením.“ Přesto se teď téma Siegfrieda Lenze vrátilo a z knihy se u našich západních sousedů stal opravdový bestseller. 

Jeho hlavní a celoživotní téma, ke kterému se ale vrací v téměř všech svých knihách, je prý svědomí, vyrovnání se s minulostí, nacionalismus… Rád podrobně analyzuje vinu německého národa a přetrvávající důsledky nacistické minulosti.

Nacionalismus = cesta do pekel

„Analyzuje německý nacionalismus, otázky vlastenectví, regionalismu nebo vztahu člověka k vlasti. Samozřejmě, že se na to všechno dívá nesmírně kriticky. Nacionalismus je podle něj cesta do pekel. V jedné pasáži mu jeho postava říká: ‚Jakmile u nás někdo zahude na vlasteneckou notu, má hned kolem sebe houf posluchačů. Těm vyschne v hrdle a požadují šnaps nacionalismu.‘ Takové náměty se u Lenze objevují zhusta.“   

Čtěte také

Nostalgie po minulosti nás okrádá o budoucnost, píší Financial Times k návratu nacionalismu

Jak to vlastně bylo se „zapomenutým“ Přeběhlíkem? „Napsal ho už v roce 1951,“ odpovídá Dvořáček.

„Na podzim byl (nakladatelstvím) recenzován a dopadl velmi dobře. Sice mu doporučili drobné úpravy, ale ty bez problémů udělal. Pak najednou román narazil, recenzent ho (napodruhé) strhal s tím, že je naprosto nevhodný do tehdejší doby. Že dehonestuje hrdinství německých vojáků. Na to už Lenz reagoval negativně a přepsání odmítl. Skutečně ho nevydal. Zajímavé je, že nakladatelství, které s ním na Přeběhlíka udělalo i smlouvu, mu i přesto dál vydávalo. Vlastně téměř všechna další díla.“

Siegfried Lenz je přitom jeden z nejoblíbenějších a nejčtenějších autorů německé literatury vůbec. „Lenzovy zvraty v ději jsou nečekané, přitom ale pravděpodobné. Co mám rád, je, že za vnějšími ději se vždy skrývá nějaké poselství, které přesahuje jednoduchá řešení,“ dodává Petr Dvořáček.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptal se Vladimír Kroc.