Jak zabíjí „bílý nos“
Choroboplodná plíseň vraždí americké netopýry ve velkém. Vědci konečně přišli na to, co se v nemocném netopýřím organismu vlastně odehrává a na co zvířata během zimního spánku umírají.
Zhoubná plíseň Pseudogymnoascus destructans vytváří na nose netopýrů bělavý povlak. Proto je smrtelné netopýří onemocnění známé jako „syndrom bílého nosu“. Plíseň však roste i na uších a křídlech zimujících netopýrů. Na první pohled se nezdá onemocnění vážné, ale ve Spojených státech a Kanadě už zahubilo miliony zvířat. Mezi postiženými jsou i ohrožené druhy, například netopýr společenský (Myotis sodalis). Některé dříve hojné druhy přivedl syndrom bílého nosu na pokraj vymření. To platí například o netopýrovi hnědavém (Myotis lucifugus).
Dlouho nebylo jasné, jak vlastně plíseň svou oběť zahubí. Vědci spekulovali, že nakažené netopýry místa zasažená plísní svědí. Zvířata jsou neklidná, budí se ze zimního spánku a mají proto zvýšenou potřebu energie. Jejich organismus se tak během zimy nebezpečně vyčerpává a netopýři nakonec hynou vysílením. Jednoznačné důkazy ve prospěch „teorie vyčerpání“ ale chyběly.
Tým vedený Tonym Goldbergem z University of Wisconsin nyní ve studii publikované v časopise BMC Physiology představuje všechny procesy, které netopýr trpící syndromem bílého nosu prodělává. Vědci sledovali spotřebu energie u zdravých i nemocných netopýrů zimujících ve velmi podobných podmínkách. Nemocná zvířata měla v těle mnohem méně tuku. Goldberg a jeho kolegové spočítali, že netopýři nakažení plísní spotřebovávají až dvakrát více energie. Poměry v jejich organismu prozrazují totální rozvrat. Tento fyziologický chaos je patrný mnohem dříve, než plíseň poškodí netopýrům křídla. K rozvratu základních funkcí dochází dokonce dávno před tím, než se u nemocných zvířat začne projevovat neklid a vyčerpání.
Vědci dříve považovali typické projevy syndromu bílého nosu, tedy bělavý povlak kolem čenichu a neklid během zimního spánku, za nástup onemocnění. Ve skutečnosti jde o příznaky už velmi pokročilého stádia choroby. Nakažená zvířata mají například nápadně zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v krvi, což posouvá reakci krve do kysela a organismus se ocitá v nebezpečném stavu tzv. acidózy. Nemocným netopýrům také roste v tkáních obsah draslíku, což má nakonec za následek selhání srdce.
Zdroj: BMC Physiology, AAAS, ScienceDaily
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
