Jak v rozhlasovém vysílání vypadala televizní krize?
18. prosince 2000 a 9. (případně 10.) února 2001 – to jsou data, která ohraničují události, jejichž součástí bylo mimo jiné vypnutí televizního vysílání. Pak jsme tady měli hned dvě odlišná vysílání České televize. Taky řadu bouřlivých debat v obou komorách Parlamentu ČR a demonstrace v českých a moravských městech.
Odvolání generálního ředitele České televize Dušana Chmelíčka 18. prosince 2000 iniciovalo události, které musel zaznamenat prakticky každý občan.
Tehdy byla založena občanská iniciativa Česká televize – věc veřejná. Rada ČT jmenovala nového generálního ředitele televize Jiřího Hodače. To vedlo ke vzniku Krizového výboru zaměstnanců ČT, kteří s volbou nového ředitele nesouhlasili.
Stoupající napětí mezi novým generálním ředitelem, jeho managementem a zaměstnanci ČT eskalovalo v řadě konfliktů. Třeba v blokování televizního velína, výpovědích zaměstnancům ČT, kteří je odmítli převzít a vysílání dvojího zpravodajství. Na Nový rok 1. ledna 2001 vyhlásily televizní odbory stávku.
Změnil se i zákon
V následujících dnech nový generální ředitel zdravotně zkolaboval a poté odstoupil. Poslanecká sněmovna poté odvolala Radu ČT a schválila změny v zákoně o televizním vysílání.
9. února 2001 zvolila sněmovna prozatímním ředitelem ČT Jiřího Balvína – po jednání s ním byla stávka televizních zaměstnanců ukončena.
Celou krizi procházíme prostřednictvím ukázek z četných zpravodajských a publicistických pořadů Českého rozhlasu z daného období. Zazní hlasy jak rozhlasových redaktorů a reportérů, tak i přímých aktérů televizních událostí (a to z obou stran konfliktu). Navštívíme televizní velín, demonstraci i parlamentní rozpravu. Poslechněte si v audiozáznamu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
