Jak snížit naši uhlíkovou stopu

Světová velkoměsta svou produkcí emisí výrazně přispívají ke změně klimatu. Německá metropole Berlín vyprodukuje například pres dvacet milionů tun oxidu uhličitého ročně. Někteří Berlíňané to ale chtějí změnit a hodlají přiložit ruku k dílu, respektive k ochraně klimatu. Stovka vybraných domácností se proto zapojila do unikátního projektu Klima neutral leben in Berlin. Jeho cílem je nejen zjistit, kolik CO2 jednotlivé domácnosti vyprodukují, ale především pak jejich uhlíkovou stopu co nejvíce snížit. A dosavadní úspěchy účastníků svědčí o tom, že k ochraně klimatu stačí někdy přispět jen onou pomyslnou „troškou do mlýna“. Podrobnosti jste mohli slyšet na vlnách ČRo Plus.

Projekt, jehož název bychom mohli volně přeložit jako Klimaticky neutrální život v Berlíně, vytvořili vědci z Postupimské univerzity s finanční podporou německého ministerstva životního prostředí a dalších subjektů. Účast v projektu obnáší sledování různých aspektů života. Jako například to, zda do práce jezdíte autem, nebo na kole. Jaké potraviny jíte, kolik elektřiny spotřebujete, čím a jak moc topíte nebo jaké jsou vaše další životní náklady. Emise jsou totiž za téměř každým naším rozhodnutím.

Od nadšení k frustraci

Když v obchodě nesáhnete po jablkách od tuzemských pěstitelů, ale po těch z Nového Zélandu, bude vaše uhlíková stopa vyšší. Pokud navíc jablka dopravilo letadlo, čísla ještě vzrostou. Karin Beeseová, která se do projektu se svou pětičlennou rodinou zapojila, tak raději vždy kupuje zeleninu a ovoce vypěstované v Německu či okolních státech. „Ale třeba u banánů dělám výjimku, v jednom z výukových klipů, které v rámci projektu dostáváme, jsem se totiž dozvěděla, že když koupím sto gramů banánů z Ekvádoru, bude má uhlíková stopa nižší, než kdybych koupila sto gramů německého hovězího. Chov krav totiž životní prostředí velmi zatěžuje," vysvětluje Karin. O změnu klimatu se s manželem zajímali už dříve, představovala pro ně ale něco, co se odehrává daleko od jejich domova. „Změna klimatu je reálná a každý se na ní podílíme. Každý s tím ale můžeme něco dělat," myslí si po téměř roční účasti v projektu jeho účastnice.

Své zkušenosti Karin sdílí s dalšími lidi, které chce k podobným aktivitám inspirovat. O globálním oteplování, jeho důsledcích i o tom, jak vlastním dílem přispět k ochraně klimatu, mluví také se svými třemi dcerkami. I ony podle ní chápou, že to, co její rodina dělá, je důležité. S menším porozuměním se ale často setkává u svých přátel a známých. Jak sama Karin popisuje, v projektu si prošla několika různými fázemi: „Od počátečního nadšení z toho, že snížíme naši uhlíkovou stopu, až po frustraci, kdy šla naše čísla nahoru kvůli nezbytným výdajům. A pak přišlo také stadium zloby. Někteří lidé si myslí, že jsme blázni a ničeho tím nedocílíme, jiní toho o změně klimatu ani příliš nevědí. A pak jsou tu tací, co vědí, ale je jim to jedno," vypráví Karin a dodává, že v takových chvílích nebyla daleko od toho, to vzdát. Takové řešení nicméně v jejích očích nepřicházelo v úvahu.

Podobný projekt v Praze?

Účast v projektu je ale náročná i časově. K povinnostem účastníků totiž patří jednotlivá data zaznamenávat do speciální webové aplikace, a to každý týden po dobu jednoho roku. Časová náročnost je také jedním z důvodů, proč několik málo domácností svou účast ukončilo. Vedoucí projektu Fritz Reusswig ale doufá, že se zbylým vytrvalcům podaří cíle dosáhnout: „V Německu připadá na jednoho obyvatele průměrně 11,6 tun oxidu uhličitého ročně. Našim účastníkům se zatím podařilo snížit kolem patnácti procent emisí, doufáme ale, že do konce roku dosáhneme dvaceti pěti procent."

Profesor Reusswig věří, že se projekt Klima neutral leben in Berlin dočká spuštění i v následujícím roce. Rád by jej také rozšířil do dalších německých a evropských velkoměst. V budoucnu by tak svou uhlíkovou stopu mohli měřit třeba i Pražané.