Jak se žilinská Nová synagoga mění na galerii moderního umění
K úplnému dokončení chybí půl milionu eur, ale žilinská Nová synagoga je už teď připravena ukázat návštěvníkům, jaké se tu udělaly pokroky.
Bratislavský deník Sme připomněl tiskovou konferenci před dvěma lety, kde bylo oznámeno, že z opuštěné synagogy v Žilině, která patří nejvýznamnějším slovenským památkám, se stane galerie současného umění. Znělo to nereálně až absurdně.
Marek Adamov ze sdružení Truc Sphérique, které stojí za úspěšným kulturním centrem Stanica Žilina-Záriečie, to tehdy vysvětlil po svém, když řekl, že je to celé velmi jednoduché. Fedor Blaščák k tomu přidal poměrně jasné představy o programu a architekt Martin Jančok donesl hotové vizualizace, aby bylo zřejmé, jak se ze synagogy stane galerie. Náklady se odhadovaly na milion eur a čas na dva roky.
Od té doby se hodně původních plánů změnilo, ale něco zůstalo stejné – rekonstrukce je sice asi v polovině, ale stále se zdá, že to nemůže být pravda. Je to totiž něco, s čím se lidé na Slovensku dosud nesetkali.
Míra veřejného závazku a objem financí, které se týmu Nové synagogy podařilo získat, jsou přinejmenším ukázkou, že věci se dají dělat úplně jinak, než je v kraji zvykem. Za pár dní už to můžete vidět přímo v synagoze, jejíž vybílené stěny pokreslí proslulý rumunský umělec Dan Perjovschi.
„Jsme v polovině rekonstrukce a už teď určitě víme, že to tady celé dříve nebo později dokončíme,“ říká Marek Adamov, „teď je důležité, zda dostaneme Norské fondy, o které se ucházíme. Pokud se nám podaří získat požadovaných 300 tisíc eur, uděláme vnější fasádu a dokončíme restaurování interiéru.“
Ještě stále to nebude plná suma, kterou synagoga potřebuje, ale její financování stojí od počátku na kombinování různých zdrojů. Přispívají docela malé, ale i ty největší firmy působící v žilinském kraji, granty čerpají z Evropské unie i z ministerstva kultury, a přitom je stále otevřená možnost veřejné sbírky.
Až dosud měl projekt Pootevření synagogy úplně jiný charakter – hrál se tu badminton, pořádala se módní přehlídka a byly tu i zajímavé koncerty. Tentokrát se poprvé otevírá synagoga jako galerie s tříměsíčním výstavním programem, a to může být nový impuls pro organizátory i veřejnou sbírku.
Architekt Martin Jančok měnil svůj návrh rekonstrukce postupně, jak z nitra synagogy mizely stopy někdejších stavebních zásahů a letitých nánosů. „Postupně jsme se propracovali od odvážných a možná naivních představ až k mnohem rafinovanějším návrhům,“ vysvětluje architekt. Nyní dospěl k rozhodnutí, že další architektonické zásahy už synagoga nepotřebuje, protože všechno důležité z tohoto oboru už tu je.
Aby se přece jen odlišili a vymezili synagogu v jasné úloze výstavní síně, nastříkali tvůrci projektu její zdi až do výšky šesti metrů na bílo. „Jsem z toho nadšený,“ říká Marek Adamov, „horní část synagogy zrestaurujeme do původní podoby podle návrhu jejího autora Petra Behrense, a spodní část bude bílá. Uvidíme, zda jak to bude fungovat. Je to experiment.“
Členové týmu žilinské Nové synagogy přiznávají, že si na počátku neuvědomovali, jak velký pocit odpovědnosti a veřejného závazky na sebe berou. Od té doby se s tímto pocitem smířili a ztotožnili, a dnes už je jen někde v pozadí jejich úvah, diskusí a usilování. Realitou je každodenní práce.
„Když mluvíme o synagoze, nehovoříme jen o nějakém projektu, na kterém děláme. Mluvíme o našich životech. Hovoříme o tom, jak je chceme prožít. Celá tato stavba je naplněná zážitky skupiny lidí, která do ní dává všechno, co umí,“ říká Fedor Blaščák.
„Je to vlastně jednoduché. Něco nám vyjde, v něčem se zmýlíme, a přitom si uvědomujeme, jak je důležité udržet si nadšení, zvědavost a odvahu. Máme velké plány, přestože na ně nemáme rozpočet. Ale to se nakonec vyřeší, teď je důležité, jaký obsah dokážeme nabídnout veřejnosti. Nebudou to žádné povinné jízdy, jak je znají krasobruslaři. Chceme spolupracovat s lidmi, kteří nás baví, s nimiž si rozumíme a kterým věříme,“ vysvětluje Fedor Blaščák.
Marek Adamov si uvědomuje, že jejich snaha nemusí automaticky prolomit bariéru mezi diváky a současným uměním: „Otevřeme výstavu, ale bude důležité, co s ní uděláme potom, jak o ní budeme mluvit. Nechci to nazývat nějakým lektorským programem – lidé nejsou hloupí, aby potřebovali něco vysvětlovat. Spíš to potřebují nějak odemknout, aby si umění začali užívat,“ říká Marek Adamov.
„Pokud se nám podaří vytvořit místo, kde se budou lidé cítit dobře, tak jim to celé ulehčíme. Chceme, aby se synagoga stala součástí života, aby nikdo neměl pocit, že tohle místo není pro něj. Kulturnímu centru Stanica Žilina-Záriečie se hodně lidí nejdříve vyhýbalo, ale potom tam přišli, ze začátku to třeba nebylo za kulturou, ale například na pracovní seminář nebo schůzku, a pak zjistili, že je to tu dobré. Že se u nás nemusí bát třeba jen otevřít ústa a vrátili se.“
V Žilině je už rumunský umělec Dan Perjovschi. Na stěny Nové synagogy bude až do jejího otevření kreslit Vybrané zprávy. „Bude to jeho typické dílo – jeho kresby jsou výstižným komentářem a současně karikaturou politických, kulturních a společenských událostí. Své práce sám nazývá intelektuální graffiti,“ říká kurátor Nové synagógy Fedor Blaščák.
Vernisáž výstavy, která proběhne ve čtvrtek, bude zároveň diskusí na aktuální téma. „Budeme se věnovat dění na Ukrajině a v Rusku, kde se Perjovschi odmítl zúčastnit prestižní výstavy Manifesta v Petrohradě,“ řekl bratislavskému deníku Sme Fedor Blaščák. „Chceme si povídat o tématu uměleckého aktivismu a o jeho limitech, o tom, jak se projevují mravní závazky, a také o konkrétních politických událostech a jejich významu.“
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
