Jak se daří Picassovi v Americe

38patrový mrakodrap Seagram na Manhattanu

Asi nejpřístupnější obraz Pabla Picassa není v muzeu, natožpak v soukromé sbírce. Visí v jedné newyorské restauraci a v americkém deníku Wall Street Journal jsme se dočetli, že oblíbený lokál v domě, jejíž majitel si prý myslel, že obraz je nějaká stará veteš, a chtěl se ho zbavit.

Třírohý klobouk je skoro šest metrů vysoké plátno, které Picasso namaloval v roce 1919 pro avantgardní Ruský balet proslulého choreografa Sergeje Ďagileva. Jeho výtvor původně sloužil jako opona v inscenaci Třírohý klobouk neoklasického baletu španělského skladatele Manuela de Fally. Picasso pro něj navrhl scénu a kostýmy, píše Wall Street Journal.

Jeho životopisec John Richardson označil baletní výpravu za mimořádný divadelní kousek a opona je podle něj její neocenitelný pozůstatek – jedna z posledních zachovaných památek na nejvlivnější baletní společnost 20. století. Když bylo Picassovu Třírohému klobouku čtyřicet let, stal se součástí projektu restaurace Four Seasons, kterou najdete na newyorském Manhattanu v 38patrovém mrakodrapu Seagram. Budova je dílem architekta Miese van der Rohe, takže je sama o sobě klasikou moderní architektury. Jejího tvůrce známe u nás jako autora proslulé brněnské funkcionalistické vily Tugendhat.

Od chvíle, kdy byla newyorská restaurace Four Seasons v roce 1959 otevřena, Třírohý klobouk visí ve vstupní hale, kde ho mohou obdivovat nejen lidé, kteří míří dovnitř, ale i kolemjdoucí. Interiér restaurace Four Seasons byl roku 1989 označen jako památka, která se nesmí měnit bez úředního schválení. To by mohl být dobrý konec příběhu, ale ve skutečnosti jsou věci daleko složitější a vypjaté spory pokračují.

Picassův Třírohý klobouk je totiž obraz a jako takový není součástí mrakodrapu Seagram. Dílo je majetkem newyorského Památkového úřadu a tudíž na rozdíl od zbytku interiéru restaurace není památkou, která se dá jen tak přestěhovat. A to chce právě udělat majitel developerské společnosti RFR Holding, která je vlastníkem mrakodrapu. Její šéf Aby Rosen je současně sběratel umění. Picassův Třírohý klobouk podle něj visí na zdi, která se může každou chvíli zhroutit, a proto se musí postavit znovu.

Newyorské muzeum moderního umění nabídlo, že Picassův obraz uskladní, ale nevystaví, a restaurátoři si myslí, že se nedá přestěhovat, aniž by se přitom zničil. Podle deníku New York Times se panu Rosenovi jako sběrateli avantgardního umění Třírohý klobouk nelíbí a v prostoru, který nyní patří do jeho správy, by rád vystavil věci ze své vlastní sbírky. Picassův obraz prý dokonce označil výrazem „schmatte“, který v jidiš znamená něco jako kus hadru. A protože je pan Rosen majitelem mrakodrapu Seagram, má právo žádat, aby newyorští památkáři Třírohý klobouk někam odstěhovali, i kdyby se přitom mohl zničit.

Restaurace Four Seasons, kterou najdete na newyorském Manhattanu v 38patrovém mrakodrapu Seagram

Soudce Matthew Cooper z Nejvyššího soudu státu New York vydal minulý pátek prozatímní příkaz, že společnost vlastnící mrakodrap nesmí obraz odstěhovat. Za několik dní má řízení pokračovat. „Nechci se stát soudcem, který nechá zničit Picassa,“ řekl Matthew F. Cooper. A architekt Belmont Freeman, který se roku 2008 podílel na opravách restaurace Four Seasons, napsal, že vlastník mrakodrapu říkal naprostý nesmysl, když uváděl, že se zeď, kde visí obraz, může zhroutit a úlomek mramoru by mohl Picassovu někdejší oponu protrhnout.

Vyhlásit nějakou budovu za architektonickou památku není v New Yorku nic lehkého. Pokud má město zůstat kulturně životaschopné, neobejde se bez stálých změn. Některé budovy jsou však natolik nesporně důležité, že si zaslouží statut památky, a v New Yorku k nim určitě patří mrakodrap Seagram. Restaurace Four Seasons je stejně významná památka avantgardního umění 20. století jako Guggenheimovo muzeum, které navrhl jiný klasik moderní architektury Frank Lloyd Wright.

To všechno by se mělo zachovat. A pokud jde o Picassův Třírohý klobouk, právní spory o to, zda mu náleží statut památky, blednou, protože jakmile se na něj podíváte, bude vám jasné, že je už padesát pět let součástí výtvarného řešení restaurace Four Seasons. Patří prostě ke kulturním chloubám Manhattanu.

Cornelius Vanderbildt byl jeden z nejvýznamnějších amerických průmyslníků a filantropů 19. století. Přesto se o něm vypráví, že jednou prohlásil: „Právo? Proč se mám starat o právo? Copak nemám moc?“ Pan Rosen má možná právo odstranit Picassův Třírohý klobouk z restaurace, která mu patří, a tím na sebe vzít riziko, že obraz propadne zkáze. To se ukáže už za několik týdnů.

Ale nemělo by se to stát. Pan Rosen tvrdí, že dovede ocenit umění. Nyní má k dispozici jednoduchý test, který ukáže, jestli je to pravda. Je pro něj opravdu tak důležité pověsit příklady současné avantgardy v podobě objektů Damiena Hirsta a Jeffa Koonse v prostoru, odkud chce odstranit Picassův Třírohý klobouk? Teď má příležitost ukázat, jestli ho opravdu zajímá velké umění, anebo předvést, že nezná rozdíl mezi příležitostí k dobré investici a moderním uměleckým dílem, které prověřil čas.

Zpracováno ze zahraničního tisku.