Jak odmítnout ministerské křeslo
8. května 1848 obdržel tehdy padesátiletý František Palacký telegram, který ho povolával na císařský dvůr do Vídně. Ještě téhož dne nasedl do vlaku a 9. května v poledních hodinách dorazil do Vídně. Přímo z nádraží se odebral do sídla ministerské rady, kde byl přivítán ministrem vnitra Pillersdorfem, který byl pověřen sestavením vlády.
Teprve od něho se dozvěděl důvod svého náhlého povolání do Vídně. Měl být - jako obecně známá a respektovaná osobnost reprezentující v mnohonárodnostní říši především slovanské národy - jmenován ministrem vyučování a kultu. Pro Palackého to bylo zcela nečekané překvapení. Nicméně byl již natolik zběhlým a zkušeným politikem, že odmítl svoji účast na zasedání ministerské rady, ke kterému mělo zanedlouho dojít, a přiměl Pillersdorfa k širšímu rozhovoru o politické situaci a předpokládaném programu vlády i o činnosti nově vytvářeného ministerstva vyučování. Poté si vyžádal do druhého dne čas na rozmyšlenou.
Výsledkem Palackého nočních úvah pak byl spis, v němž uvedl skutečnosti, které mu neumožňují jmenování ministrem přijmout. V něm konstatoval, že dosud nebylo vydáno žádné jasné prohlášení o nezávislosti Rakouska na Německu a že ani sestavovaná vláda se zřejmě nehodlá v této věci výrazně angažovat. Nevyřešený vztah mnohonárodnostního Rakouska k Německu tak byl hlavním politickým důvodem odmítnutí. Palacký nijak neskrýval svoji nedůvěru ve schopnosti, ale i ve skutečné snahy tehdejší vídeňské vlády prosazovat přeměnu Rakouska na moderní národnostní stát. Na stát, v němž by i český národ nalezl dostatečný prostor pro svébytný rozvoj.
Mnoho vypovídající byla i přímá Palackého slova, sdělující: "Nebažím po jiné cti leč po té, abych byl a slul mužem poctivým. Poctivost žádá především otevřenost a netajivost, úplnou srovnatelnost v řečech i skutcích. ... Mám-li býti ministrem, musím především míti zření k tomu, je-li mé přesvědčení, mé politické vyznání přiměřeno úřadu, ve který se mám uvázati."
Palackému zásadovému postoji, který ozřejmil po svém návratu do Prahy již 12. května 1848 na schůzi Národního výboru, tehdy aplaudoval veškerý český tisk. Označil ho současně za postoj v tehdejším politickém životě značně neobvyklý. Dnes je k tomu možno dodat, že se jednalo o neobvyklý postoj nejen v tehdejším politickém životě, ale nepochybně a možná i mnohem více neobvyklý v politickém životě současném.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
