Jak komunisté využili odbory – a pak je začali úkolovat
Jak fungovaly za socialismu odbory? Jaký význam mohly mít v době, která se tvářila, že pracujícího člověka definitivně osvobodila od veškeré bídy a nespravedlnosti a která mu garantovala radostnou budoucnost plnou prosperity a blahobytu? Jakou úlohu sehrály odbory při komunistickém uchopení moci v roce 1948? A mohly mít později nějakou sílu řešit práva zaměstnanců nebo třeba takzvané „dodavatelsko – odběratelské vztahy“? A dalo se za dob takzvaného socialismu stávkovat?
Československé odborové hnutí se po druhé světové válce razantně proměnilo, když na zbytcích roztříštěných odborových ústředen vzniklo ROH neboli Revoluční odborové hnutí, jednotná organizace, jejímž členem byl v pozdějších 40 letech prakticky každý zaměstnanec, který nechtěl mít problémy a potřeboval splynout s pracujícími masami, dobovou terminologií řečeno.
Po převratu už stávkovat nebudete
Od počátku plnilo ROH zejména úlohu prodloužené ruky komunistické strany, což se projevilo už v únorových dnech roku 1948.
Čtěte také
Tři dny předtím, než prezident Beneš přijal demise nekomunistických ministrů, se v Praze 22. února konal sjezd sjednocený odborů a vytvořil tak další nátlakovou akci ve prospěch komunistické řešení únorové vládní krize.
Když komunisté zvítězili a chopili se moci, situace odborů se zásadně proměnila. Odbory, tak jak je chápeme dnes, neměly mít vlastně v totalitním státě místo, respektive byly potřeba jen jako okrasa režimu.
Slibovala se tu přece nová společnost, směřující k dříve nevídanému blahobytu a prosperitě. Takže bylo nutné „vyhrnout si rukávy“, a ne vyjednávat o platech nebo nedej bůh stávkovat.
A proti komu byste stávkovali?
Prezident Gottwald to ve svém projevu k odborářům v prosinci 1949 sdělil naprosto jasně: Vydobyli jsme si právo všech práv, říditi svůj osud sami, řídit své hospodářství a stůj stát. Předseda odborového hnutí je zároveň předsedou vlády.
Čtěte také
„Jen hlupáci nebo zlomyslní lidé mohou vám, hospodářům ve svých závodech, vyčítat, že nestávkujete, a z faktu, že u nás stávky nejsou, dokonce usuzovat, že je vám zakázáno stávkovat. Ale proti komu byste stávkovali? Máte stávkovat sami proti sobě?“
K největší stávkové a protestní vlně dělníků došlo v souvislosti s měnovou reformou v roce 1953, kdy se protestovalo zejména v Plzni, ale i v pražské ČKD, a k protestům ožebračených lidí došlo na moha místech Československa. Reakce režimu byla ovšem rychlá a tvrdá, jen v Plzni padlo přes 330 trestů odnětí svobody.
Bojujte za lepší výkony, ne za vyšší mzdy
Bylo to logické – prezident Gottwald tady hezky charakterizoval, jaké místo bude odborům v novém režimu vyhrazeno: totiž čistě funkce převodové páky, která bude předávat rozkazy a kontrolovat jejich plnění. Takže žádné stávkování.
Čtěte také
Paradoxní ovšem bylo, že vedení KSČ zároveň své prodloužené odborové ruce vytýkalo přílišnou poslušnost a pasivitu při přenášení rozkazů shora. Ten rozpor byl ovšem jen zdánlivý
Ke koloritu počátku 50. let patřila i kumulace funkcí, kdy předseda vlády Zápotocký byl zároveň stále ještě předsedou odborů, i když tento stav trval jenom dva roky.
Prezident a bývalý šéf odborů Antonín Zápotocký, který se ke své odborové minulosti rád hlásil („Odbory jsou moje stará láska,“ prohlašoval svým oblíbeným lidovým tónem...), například v roce 1956 na zasedání ústředního výboru KSČ vystoupil mimo jiné i s kritikou odborářských předáků za to, že jen využívají odborářských poplatků, užívají si prebend, a přitom jen „mechanicky“ předávají stranické příkazy, přičemž se dokonce často tváří, že za ně nemohou!
Bylo to logické – vedení „státostrany“ potřebovalo na odbory přenést část spoluzodpovědnosti za to, co se v pracovní a ekonomické politice státu odehrávalo. Dělo se mnohé, ale blahobyt nepřišel za celých 40 let vlády KSČ. Na řešení palčivých požadavků, jako byly nízké mzdy, dlouhá pracovní doba nebo extrémní pracovní vytížení zejména žen pracujících na starých strojích v textilním průmyslu, nedošlo ani během roku 1968.
Jak to po únoru 1948 dopadlo s Gottwaldovými sociálními sliby? Která odvážná žena z odborového hnutí se na odborovém sjezdu na jaře 1969 jako jediná zastala Alexandra Dubčeka? A co se zjistilo při takzvaném kontrolním dnu ROH v pražské lokomotivce ČKD v roce 1982? To vše přináší Archiv Plus. Poslechněte si ho.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.


