Jak je ve skutečnosti velká padající hvězda? Zlomek milimetru

Minulý týden nastal letní slunovrat, období, které hvězdáři nemají příliš v lásce. Slunce se nachází těsně nad obzorem a kvůli tomu vlastně nemáme pravou astronomickou noc. Přesto na letní obloze najdeme krásná souhvězdí viditelná pouhým okem.

„Když máte po ruce ještě nějaký přístroj, objevíte i hvězdokupy, mlhoviny a galaxie,“ říká Petr Komárek. Ty nejasnější objekty uvidíte i ve městě. Uprostřed zástavby ale zapomeňte na Mléčnou dráhu. Na pozorování je nejlepší odjet do přírody. „Zkuste Železné hory, Orlické hory nebo Krkonoše. Jedině tam spatříte nádhernou stuhu Mléčné dráhy,“ radí Petr Komárek.

Podpis na obloze

V každém ročním období má obloha své vlastní specifické postavení hvězd. K létu patří ohromný trojúhelník tvořený vrcholy souhvězdí jako Labuť, Lyra a Orel. Jejich nejasnějšími hvězdami jsou Deneb, Vega a Altair. „Už naši předkové tento trojúhelník vnímali jako podpis letní oblohy. Takže i kdyby venku byla zima a sněžilo, poznali bychom pohledem na noční nebe, že je léto,“ vysvětluje Petr Komárek.

Zářící planety a Měsíc

V tomto období se k západu kloní Jupiter. Na přelomu července a srpna nám zmizí úplně. Kromě něj teď nad jihovýchodním obzorem září nápadně červený Mars. Pouhým okem je vidět i Saturn. „Na pozorování planet doporučuji dalekohled. Každý astronom má triedr. Má široké zorné pole. Zvětšení není sice velké, ale na základní pozorování stačí,“ říká Petr Komárek.

Mléčná dráha, vesmír (ilustrační obrázek)|foto: CC0 Public domain

Rozeznáme i to, že hvězdy jsou bodové objety, ale planeta je kotouč. Dalekohled také odhalí, že Mléčná dráha je složená z miliard hvězd. Navíc letos budou příznivé podmínky pro pozorování měsíce. „Spatříte měsíční moře a pevniny. Prozkoumáte úkaz nazvaný popelavý svit, kdy vidíte zastíněnou část Měsíce,“ uvádí Petr Komárek.

Svítící oblaka

Jsou vidět právě v letních měsících za soumraku nebo rozbřesku. Tvoří je krystalky zmrzlé vody. „Nachází se vysoko až v osmdesáti kilometrech nad zemským povrhem v mezosféře. Jakmile zmizí denní oblaka, tak najednou tyto stříbřité pavučinky začnou svítit na noční obloze,“ popisuje úkaz hvězdář Petr Komárek. Oblaka vědci považují za lidskou stopu. Poprvé totiž byla zpozorována okolo roku 1890 s nástupem průmyslové revoluce. „Člověk začal vypouštět exhalace do oblak. Díky tomu se okolo prachových částic se nabalily ledové krystalky. Výsledek je krásný a efektní,“ říká Petr Komárek.

Padá hvězda, něco si přej

Už teď můžeme zahlédnout padající meteory protínající světelnou čárou noční nebe. V takové chvíli bývá zvykem si tajně něco přát a prý s to splní. Víte o tom, že to, co vidíte je pouhý zlomek milimetru? Jak je něco takového možné? „Meteor je malé zrníčko prachu. Do naší atmosféry vstupuje rychlostí padesát kilometrů za vteřinu. V té chvíli vzplane. To, co vidíme hořící efekt,“ popisuje jeden z nejkrásnějších nebeských jevů Petr Komárek.

Každoročně okolo 12. srpna čekáme meteorický roj. Tzv. Perseid nebo také Slzy sv. Vavřince. Země se při svém ročním putování dostane do hvězdného prachu, který za sebou nechává kometa Swift-Tuttle. Největší intenzita nás čeká v noci z 12. na 13. srpna. Lehněte si na místo s dobrým výhledem, neroňte Vavřincovy slzy, ale něco si přejte. Ať se vám to splní!