Jak holubi vyčenichají domov
Ptáci se na svých dlouhých cestách orientují podle mnoha ukazatelů. Vedle slunce a geomagnetického pole hrají důležitou roli i pachy.
Vynikající holubí orientační smysl člověk sice už dlouho využívá k doručování zpráv poštovními holuby, ale to neznamená, že bychom znali všechna tajemství ptačí orientace . Není pochyb o tom, že si holubi hledají cestu podle slunce a geomagnetického pole. Pomáhají si ale i dalšími smysly. Zcela jistě se orientují i sluchem. Reagují na stabilní zdroje nízkofrekvenčních zvuků, jaké vznikají například působením mořských vln. Řada pokusů prokázala, že do holubí orientace je zapojen také čich.
O ptácích se tvrdí, že nemají čich dobře vyvinutý, ale to není pravda. Mnozí opeřenci jsou s to vyhledat zdroje i velmi slabých pachů a využívají je k pátrání po potravě. S pomocí čichu vyhledávají jihoameričtí kondoři mršiny, které jsou skryté za překážkami a vysoko letící pták je nevidí. Pokud mají holubi narušen čich, pak velmi snadno zabloudí. Schopnost orientovat se čichem se však u holubů vyvine pouze v případě, že jsou vystaveni větrům přinášejícím pachy z blízkého i vzdálenějšího okolí. Německý ornitolog Hans Wallraff z Ústavu Maxe Plancka pro ornitologii v Seewiesenu se pokusil zjistit, jestli se v krajině nachází dostatek různě silných pachů, aby se v ní mohli holubi hledat cestu výhradně čichem. Výsledky jeho výzkumů zveřejnil vědecký časopis Biogeosciences.
Wallraff odebral vzorky vzduchu z devadesáti míst s okruhu do 200 kmod jihoněmeckého Würzburgu a podrobil je chemickým analýzám na těkavé organické látky. Ukázalo se, že koncentrace některých molekul ve vzduchu v určitých směrech roste nebo naopak klesá. O směru, z kterého přichází nejsilnější signál vybrané těkavé molekuly, přináší holubům informaci vítr. „Když například koncentrace látky A ve vzduchu stoupá při jižním větru, holub si to zapamatuje. Když jej nakonec vypustíme sto kilometrů jižně od jeho domova, holub zjistí, že pach látky A je silnější, než bývá v holubníku, a vydá se proto na sever,“ demonstruje princip holubí čichové orientace Hans Wallraff.
Tímto výzkumem Hans Wallraff prokázal, že v krajině skutečně existuje cosi jako „pachová mapa“ s potřebnými „orientačními body“. Je však v možnostech holubů se podle ní orientovat? K rozlousknutí téhle otázky využil německý biolog počítačového modelu. V něm nastavil běžné parametry evoluce založené na náhodných a poměrně vzácných změnách dědičné informace. Počítač simuloval evoluci probíhající po tisíce generací a nakonec vygeneroval „virtuálního holuba“, který měl čich citlivý právě na ty těkavé látky, jejichž koncentrace se v krajině významně mění s místem a lze je proto potenciálně využívat k orientaci čichem. V simulovaném testu byl takový „virtuální holub“ s to nalézt čichem cestu, kterou nikdy neabsolvoval a jejíž ukazatele znal jen zprostředkovaně z pachů přinášených větrem z různých směrů.
Wallraffův výzkum prokázal, že i nezkušení holubi, kteří nikdy neopustili holubník, získávají představu o svém okolí a pomáhá jim v tom čich zachytávající pachy přinášené větrem. Holub si tak vytvoří pachovou mapu krajiny. Zatím ale není jasné, podle jakých pachů se holubi skutečně orientují. Na to už nestačí „virtuální holub“. Vědci budou muset provést pokusy s živými ptáky. „K tomu jsme se zatím nedostali,“ říká Hans Wollraff.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
