Jak CIA pašovala rukopisy Doktora Živaga

Boris Pasternak

„Na první pohled to vypadá jako klasický špionážní thriller z dob studené války – jenom s tím rozdílem, že je to pravda,“ píše list Daily Telegraph. Vše začalo v lednu 1958, kdy britská zpravodajská služba dopravila z Moskvy do ústředí CIA v Langley dva mikrofilmy.

Nebyly na nich však plány nové balistické rakety či nadzvukové stíhačky, nýbrž daleko silnější zbraň. Američané si slibovali, že otřese ideologickým soupeřením Západu a Východu – šlo o úplný text románu Borise Leonidoviče Pasternaka Doktor Živago.

V nedávno odtajněném devítibodovém memorandu britské tajné služby, které Daily Telegraph cituje, se uvádí, že vedení doporučuje „ihned román rozpracovat a využít“, protože Pasternak je pod tlakem cenzorů, aby text upravil.

A tak začal tajný plán CIA, jak vydat co nejvíce výtisků Doktora Živaga a dostat je do rukou sovětských čtenářů. Prvním místem střetu se stala světová výstava Expo 1958 v Bruselu, kde měly Spojené státy i Sovětský svaz obrovské pavilony, demonstrující odlišné životní styly.

Na základě asi 130 odtajněných amerických dokumentů nyní vznikla kniha Aféra Živago: Kreml, CIA a boj o zakázanou knihu. Její autoři podrobně popisují, jak složitě CIA pašovala knihu do Sovětského svazu. Podle vnitřních předpisů bylo především zapotřebí za každou cenu zatajit, že má v těchto aktivitách prsty zpravodajská služba. S pomocí nizozemské tajné služby se podařilo získat malé akademické nakladatelství v Haagu, kde bylo vytištěno prvních 200 výtisků.

Američané je však nemohli – a nechtěli – vystavit ve svém bruselském pavilonu. Proto je předali do vatikánské expozice, kde ruští katoličtí emigranti provozovali malou knihovnu křesťanské literatury pro věřící v komunistických zemích.

„Tam knihu rozdávali zadarmo sovětským návštěvníkům,“ říká autor knihy Peter Finn, který své objevné dílo napsal společně se spisovatelkou a profesorkou působící v Petrohradě, Petrou Couvée. „Podlaha byla brzy plná bleděmodrých obálek knihy. Ti, kteří ji dostali, román ihned trhali na části a schovávali na různá místa, aby měli větší šanci jej dovézt domů,“ říkají autoři.

Expo 1958

Úspěch akce, o níž se doslechl i Pasternak v Moskvě, však nebyl naprostý. V literárních kruzích se ihned začalo spekulovat, že záhadné ruské vydání má na svědomí americká tajná služba. CIA navíc nezískala vydavatelský souhlas Pasternakova milánského nakladatele Giangiacoma Feltrinelliho. Ten získal román v Moskvě přímo od autora a vydal jej jako první. Následně se snažil zabránit neautorizovanému vydávání.

Konzervativní magazín National Review Bulletin psal v USA o obrovském úspěchu knihy. Ironicky však poznamenal, že „operace CIA bývají extrémně drahé a náročné, i když čas od času dokážou vyprodukovat skutečnou hodnotu“. Příznačné pro tehdejší dobu je však fakt, že sloupkař magazínu napsal svou kritiku pod pseudonymem Quinn.

CIA se poté přestala skrývat za zahraničního nakladatele a rovnou vytiskla miniaturní paperbackové vydání, pod nímž bylo podepsáno fiktivní francouzské nakladatelství Société d’Edition et d’Impression Mondiale. Tato kniha byla distribuována následující rok na světovém festivalu mládeže ve Vídni, společně s Orwellovou Farmou zvířat.

Když přijel do rakouské metropole autobus se sovětskými delegáty festivalu, ruští emigranti je obstoupili a okny házeli dovnitř zakázanou knihu. Pasternak už tou dobou musel odmítnout Nobelovu cenu za své životní opus magnum, a byl vývojem velmi zdeptán.

„Ne všichni agenti KGB však byli intolerantní,“ píší autoři knihy. Někteří prý svým spoluobčanům řekli, ať si román klidně přečtou, ale ať je ani nenapadne brát ho s sebou domů. Kniha nakonec vyšla v roce 1958 v osmnácti jazycích. Na své vydání ve většině zemí východního bloku nakonec však čekala dlouhých 30 let.

Zpracováno ze zahraničního tisku.