Jak to bylo doopravdy: Prospěla kuponová privatizace všem občanům Československa?

Kupónová knížka. Nástroj, pomocí kterého se měli občané podílet na privatizaci společného bohatství
Kupónová knížka. Nástroj, pomocí kterého se měli občané podílet na privatizaci společného bohatství

Změny, které přicházejí po listopadu roku 1989, se týkaly všech oblastí fungování státu. Jednou z nich byla ekonomická transformace. Jak zařídit, aby státní majetek – který byl tak nějak všech a zároveň nikoho – měl své konkrétní a odpovědné vlastníky?

Československo bylo v odlišné situaci i oproti dalším zemím komunistického bloku, protože míra státního majetku byla mimořádně vysoká. Dne 26. listopadu roku 1989 vzniklo Prohlášení Občanského fóra Co chceme, autory byli Daniel Kroupa a Václav Klaus. Mimo jiné v něm bylo uvedeno:

„Musíme opustit dosavadní způsob hospodaření… Chceme vytvořit rozvinutý, byrokratickými zásahy nedeformovaný trh. Jeho úspěšné fungování je podmíněno rozbitím monopolních pozic dnešních velkých podniků a vytvořením skutečné konkurence… A může vzniknout jedině na základě souběžné, rovnoprávné existence různých typů vlastnictví a postupným otevíráním naší ekonomiky vůči světu.“

Zajímavostí je, že plány na ekonomickou transformaci zpracovávali o pár dnů dříve i sami komunisté. I to je důkazem, že stav naší ekonomiky a národního hospodářství byl v neradostné situaci. Otázkou zůstává, jestli by to v totalitním státě bylo reálné?

„Můj osobní názor je spíše skeptický, ale například Čína je příkladem, kdy zachová diktaturu, ale probíhá zároveň radikální ekonomická transformace. Já věřím, že takovou cestou by tehdejší Československo nešlo,“ soudí host pořadu, historik Jakub Rákosník.

Ojedinělý projekt

Ekonomická transformace zahrnovala restituce, malou privatizaci, dražby, přímý prodej a kuponovou privatizaci, tedy onu velkou privatizaci.  Původní předpoklad byl, že bude mít dvě vlny. Každé z nich se zúčastnilo zhruba 6 milionů lidí, kteří si koupili kuponovou knížku za 1 000 Kčs.

Nakonec byly ale vlny tři, ta poslední – neplánovaná – proběhla v roce 1995 a týkala se skupování některých akcií v držení drobných akcionářů. Kupujícími byly finanční skupiny, privatizační fondy a banky a pro drobné akcionáře zůstávalo problémem to, že „jejich majetek nebyl legislativně ochráněn,“ píše publicista Petr Maxmilián Husák v knize Česká cesta ke svobodě.

Kuponová privatizace byl takřka ojedinělý projekt i v rámci světa. Od počátku měl své zastánce i odpůrce. K odpůrcům patřil například Miloš Zeman, který neváhal použít slovo „podvod století“, a také řada tuzemských i zahraničních ekonomů.

Tvůrcem projektu byl Dušan Tříska, politickou záštitou pak Václav Klaus, který v srpnu roku 1990 v Občanském deníku uvedl: „Abychom neprodávali tento majetek lacino – protože naše za čtyři desetiletí nashromážděné úspory na něj bohužel nestačí – paradoxně je jedinou možností rozdat ho víceméně zadarmo, resp. za nějakou symbolickou, i když nenulovou částku, která by z tohoto procesu vyloučila ty skutečně nezainteresované.“

Děravá legislativa

V rámci ekonomické transformace byl důležitý také čas. „Ten k ní patří, zvláště pak v  první vlně. Hrály v tom roli nejen důvody ekonomické, ale i politické. Václav Klaus a ODS dokázali tímto tahem ve volbách roku 1992 uspět,“ konstatuje Rákosník. „V počátcích nebyla dostatečně velká osvěta, zájem zprvu nebyl převratný a nastupuje Viktor Kožený s agresivní reklamou.“   

S jistým odstupem je možné konstatovat a připojit se k tehdejším hlasům, že nebylo připraveno a dostatečně využíváno tehdejší právní prostředí, jak později přiznal jeden z tvůrců a hybatelů ekonomické transformace Tomáš Ježek: „Můžeme-li být za něco právem – alespoň v teoretické rovině – kritizováni, pak tedy za to, že ta část plotu, která chrání soukromou iniciativu sestávající ze státem vytvořené a vynucené legislativy, byla slabá, děravá a málo vynucovaná.“

Prospěla tedy všem občanům státu ona kuponová privatizace? „Komparativní studie ukazují, že země, které zvolily šokovou terapii – tedy i Československo – dosáhly větších úspěchů než ty, co zvolily pomalejší cestu. Ale nesmíme zapomínat, že Československo mělo jiné a výhodnější podmínky než třeba země bývalého Sovětského svazu,“ odpovídá Rákosník.

Pořad Kuponová privatizace prospěla všem občanům státu?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Jakub Rákosník, režii měl Michal Bureš.

Spustit audio

Související