Jagellonci a Kutná Hora (5. část)
Páté pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora bude patřit dolování. Poodkryjeme tajemství Kutnohorské miniatury se všemi detaily proměny rudy ve stříbrné mince. Navíc s mikrofonem projdeme středověkou štolou.
Výstava Europa Jagellonica neláká pouze na umění architektury, soch anebo obrazů. Neodmyslitelnou součástí jsou také vzácné rukopisy a tisky, pro které platí přísná omezení. Nejde jen o utěsněné vitríny s vlastní klimatizací a tlumené světlo v místnostech. Součástí je také krátká doba, po kterou je možné exponát vystavit. Výjimku nemá ani tzv. Kutnohorská miniatura, která je v Jezuitské koleji vystavena pouze od 30. června do 10. srpna.
V druhé polovině seriálu se budeme toulat doslova pod Kutnou Horou. Oblečeme halenu nazývanou perkytle, vezmeme svítilnu, helmu a mikrofon a sestoupíme do štoly s hloubkou až 35 metrů. V chodbičkách, kde je nejužší místo široké pouhých 40 cm, se pokusíme přiblížit život středověkých havířů. Vstoupíme na Cestu stříbra, kterou můžete procházet od dubna do listopadu v Českém muzeu stříbra.
Středověk ve znamení kopií
Příběh tzv. Kutnohorské miniatury se začal psát v prvním desetiletí 16. století v pražské dílně iluminátora Matouše. Podle odborníků jde o titulní list neznámé liturgické knihy, přestože zachycuje úplný proces zpracování stříbrné rudy – od dolování, přes čištění, prodej, hutnění až po ražbu mincí. Možná vám nepřijde vyobrazení každodenního života středověké Kutné Hory jako téma pro knihu sloužící náboženským účelům, ale takové určení má několik důvodů.
Prvním z nich je existence podobných rukopisů v Praze i ve Vídni, které využívají podobné a někdy dokonce naprosto identické motivy. Konkrétně jde o Kutnohorský graduál, Kutnohorský antifonář a Smíškovský graduál, které se tématiky dolování svými iluminacemi dotýkají. Ovšem mnohem důležitějším důvodem je samo získávání stříbra a jeho zpracování, jak připomíná autor a hlavní kurátor výstavy Europa Jagellonica Jiří Fajt: „Hledání stříbra bylo srovnáváno s hledáním věčné pravdy, která byla nacházena samozřejmě v životě a poselství Kristově.“
Kutnohorská miniatura byla dlouho považována za ztracenou. Zůstala po ní jen černobílá fotografie v knize z roku 1920 a informace, že zmizela ve vídeňských soukromých sbírkách. Zásadní zlom přišel v roce 2009, kdy 8. prosince probíhala v Londýně aukce, kde byla tato iluminace vydražena. Překvapivě o ni neprojevilo zájem ministerstvo kultury, ale Středočeský kraj. Tím zaujala řadu novinářů stejně jako samotná cena, která dosáhla výše 17, 5 milionů korun. Mnoho prostoru bylo věnováno také netaktickému chování kraje, který svůj zájem o iluminaci zveřejnil ještě před samotnou aukcí. Jaký význam byl iluminaci přisuzován si můžete připomenout z telefonického rozhovoru v den aukce s PhDr. Miladou Studničkovou z Ústavu dějin umění AV ČR.
Mini nemusí být malé
Miniatura vzbuzuje pozornost také svojí velikostí 645 na 443 mm, což jsou prakticky dva papíry formátu A3 na šířku nad sebou. Jak může být něco tak velkého miniaturou? Odpověď dává vysvětlení samotného slova, které bylo odvozeno z latinského miniare, které představovalo psaní nebo kreslení červenou barvou. Stačí si připomenout iniciály v rukopisech. Teprve postupem doby došlo k posunu významu slova k obrázkům a následně se na počátku 18. století začal tento termín využívat pro umění drobných rozměrů. Nejen na tento fakt upozornila PhDr. Milada Studničková v rozhovoru, který vznikl ještě před přivezením iluminace do České republiky.
„Dokud Osel bude řváti, bude Hora pevně státi“
Zápis jezuity Jana Kořínka velmi přesně dokázal zachytit význam tzv. Oselského důlního pásma pro samotný chod města. Osel však měl svoji jedinečnost. Ve své době šlo o nejhlubší důlní dílo v Evropě, protože havíři zde sestupovali až 600 metrů pod povrch. Pochopitelně nebyl dolem jediným. Máme zde také Kuklické, Grejfské, Rejzské, Staročeské, Turkaňské a Roveňské pásmo. Každé z nich zahrnovalo desítky dolů s řadou svislých, vodorovných i šikmých chodeb, slepých i větracích šachet a odvodňovacích štol.
Jednu z odvodňovacích štol můžete vidět na vlastní oči. Patří k prohlídkovému okruhu Českého muzea stříbra na Hrádku. Objevena byla v roce 1967 a první návštěvníky přivítala o dva roky později. Současné zákony umožnily zpřístupnit pouze část dlouhou 250 metrů, přesto nabízí naprosto jedinečný zážitek. Vybaveni helmou, svítilnou a pláštěm nazývaným perkytle, nejprve sestoupíte po 160 schodech do chodeb, které klesají až 35 metrů pod povrch. V nejvyšším místě štoly můžete sice naměřit 3 metry, ale v tom nejnižším je to pouhých 120 cm. Také v šířce se chodby značně liší. Nejužší místo má jen 40 cm.
Pokud překonáte v několika místech stísněné podmínky, bude vám odměnou malý vhled do života středověkých havířů. Žili prakticky ve tmě, protože kahany plněné lojem a později olejem příliš světla nevydávaly, přesto dokázali najít rudy se stopami stříbra. K jejich výbavě patřila jen ostrá a tupá kladívka, kterým říkali želízka a mlátky. Všední havířův den naplňovala fyzicky náročná práce, kterou si dnes jen stěží dokážeme do důsledku představit. Připočteme-li málo vzduchu a neustálou hrozbu smrti, zůstane jen obdiv.
Při procházení štolou si můžete všimnout řady stop, které nám po havířích zbyly. Například jsou zde dávné značky, které patrně vymezovaly hranice jednotlivých dolových polí určených nařízením úřadů na 98 x 64 metrů. Najdete výklenky na kahany nebo na výdřevy, podpírající stěny chodeb. Můžete obdivovat krápníky, ale i sedimenty křídového moře, které vám nad hlavou nabídnou pohled na mořské dno zespodu. Pro snazší pochopení života havířů si můžete prohlédnout také repliky výdřevy i žebříků, které rozhodně příčky nemají. Šlo vlastně o klády, do kterých byly vytesány otvory a opřeny o stěnu. Ovšem nejlepší bude Cestu stříbra přímo prožít.
Srpen v Galerii Středočeského kraje
Vynechat nesmíme ani pozvánku na doprovodné programy k výstavě Europa Jagellonica, které vás v zahájeném měsíci čekají. Novinkou je zvýšení počtu komentovaných prohlídek s autorem výstavy Jiřím Fajtem. Všechny začínají až v 18 hodin, kdy se obvykle galerie uzavírá. Plánovaná délka prohlídky je sice zhruba na 120 – 150 minut, ale zvídaví návštěvníci umí vyprávění Jiřího Fajta protáhnout svými dotazy i na více než tři hodiny. Přesvědčit se můžete sami ještě 8., 16., 23., 29. a 30.8. Nezapomeňte si telefonicky nebo mailem rezervovat místo.
Za týden
Šesté pokračování seriálu Jagellonci a Kutná Hora nás zavede do centrální mincovny Vlašského dvora. Současně nahlédneme do života nejvyššího mincmistra Hanse Harsdorfera, který je na výstavě prezentován nejen věcí, bez které se žádný mincmistr neobešel, ale současně nově objeveným portrétem. Poprvé na webu vyhlásíme také jméno výherce zahájené soutěže o vstupenky na výstavu Europa Jagellonica.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
