Izrael se dnes nebojí Hamásu, ale svého premiéra. Vidí, že Netanjahuovi jde jen o moc, říká Dudinská

V pondělí se mělo začít v Kataru vyjednávat o druhé fázi dohody o příměří. Média citují vysoké představitele, kteří popisují jí jednání o druhé fázi příměří jako show nebo typický zahřívací výlet. Z čeho usuzují, že jednání jsou jenom naoko a že jejich aktéři k nim nemají skutečný mandát?

Za prvé bych připomněla, že vyjednávání o druhé fázi měla začít už před týdnem. Ale izraelský premiér Benjamin Netanjahu neustále vymýšlel záminky, proč to odložit. 

Za druhé, když vyjednávací tým nemá mandát hovořit o důležitých věcech, tak je to skutečně jen naoko.

Čtěte také

Dohoda s Izraelem? Taktické vítězství Hamásu, Gaza bude jeho základnou i nadále, tvrdí komentátor

Jde o to, že Netanjahu nechce, aby nadále pokračovalo naplňování dohody. Protože na něj tlačí ultrapravicová část vlády a on nechce o svou koalici přijít. A tak hledá záminky, jak to zamlžit, odložit, nerozhodnout se, jen aby se v dohodě nemuselo pokračovat. 

Na jednu stranu je tedy Netanjajhu pod tlakem svých koaličních partnerů, na té druhé by si, jak se spekuluje, dotažení dohody přál americký prezident Donald Trump. Na to tlačí i rodiny rukojmích. Není to dostatečně silný tlak na to, aby donutil Netanjahua vést o druhé fázi skutečná jednání? 

Ne. Netanjahua zajímá jen jedna jediná věc a tou je jeho moc. 

Už víc než rok vidíme, jak se chová v této válce, jak se chová k rukojmím. Naštvaná je většina Izraelců a rodiny rukojmích. A to právě kvůli odkladům a průtahům možné dohody.

A i teď, když už dohoda je, tak se vlastně další fáze odkládá. To způsobuje, že mnozí rukojmí už nejsou na živu. A když jsou, tak v katastrofálním stavu, jak jsme viděli v neděli. 

A ještě bych dodala, že ano, Trumpovi jde o to, aby se pokračovalo v naplňování dohody o příměří. Ale pro Netanjahua je úplně to nejdůležitější zůstat u moci.

Propuštěnými rukojmími podle agentury AFP jsou Eli Šarabi, Ohad Ben Ami a Or Levy|foto:Hatem Khaled, Reuters

Jaké reakce u veřejnosti vyvolaly poslední záběry rukojmí? Co si myslí jejich podporovatelé a co třeba krajní pravice? 

Izraelci byli skutečně šokovaní. A naštvaní. Mnohé rodiny rukojmích vyjadřovaly velký hněv vůči Netanjahuovi právě proto, že dohoda byla připravená už v květnu, ale Netanjahu vymýšlel všechny možné důvody, proč ji nepodepsat. Přešlo devět měsíců, kdy se stav rukojmích ještě zhoršil. V Izraeli teď panuje velká naštvanost. Tedy u většiny populace. 

Ultrapravicová část společnosti se k tomu nevyjadřuje. V žádném případě nechtějí pokračovat v naplňování dohody a raději by vrátili do Gazy válku.

Zdá se, že zatím se první fáze dohody naplňuje. Diskutuje se v Izraeli o tom, jaké důsledky by mohly nastat, pokud by se dojednání druhé fáze protahovalo, nebo vůbec nenastalo? Že by třeba Hamás nemusel dokončit ani první fázi? 

Izraelci se obávají ne Hamásu, ale svého premiéra. Protože vědí, kolik měsíců otálel a jaké obstrukce dělal, aby k dohodě nedošlo. Vědí, že on dohodu nechce a velmi se ho bojí. 

V Izraeli se téměř denně konají demonstrace za to, aby se v naplňování dohody pokračovalo, aby došlo k její druhé fázi. Dokonce jsou rodiny rukojmích, které volají po tom, aby je propustili všechny hned a naráz, aby se nečekalo tak dlouho, aby to nebyli jen tři lidé za týden. Protože čas běží a tohle je velmi urgentní.

Tajná fantazie

Americký prezident Donald Trump zopakoval, že by chtěl Pásmo Gazy jaksi ovládnout a odsunout Palestince do jiných zemí. Izraelští politici nejen z vlády, ale i z opozice jako Benny Gantz a Jair Lapid by to přivítali. Proč? 

Na začátek bych ráda zdůraznila, že by šlo o válečný zločin a zločin proti lidskosti. To by byl odsun dvou milionů lidí proti jejich vůli.

Čtěte také

Gazané se vracejí domů. Život se zastavil, žít se tam nedá

Je velmi smutné vidět, že takový nápad by izraelská vláda podpořila. A nejen to. Ani opozice se proti tomu nevyslovila dost jasně. Opozice sice tvrdila, že ano, bylo by důležité, aby lidé odešli dobrovolně, ale v podstatě z toho byli velmi nadšení. 

Zaznamenala jsem v opozici jen jeden hlas, který hovořil o tom, že by to bylo velmi eticky a morálně problematické a že by to zároveň ohrozilo stabilitu celého regionu. 

Vlastně tato izraelská fantazie o transferech lidí není nic nového. Izraelci už dlouhé roky tajně sní o tom, že by Palestinci někam zmizeli. Ale nikdy nebylo legitimní o tom hovořit, dalo se o tom jen potají snít. 

Byl tu před 40 lety jeden jediný politik, který o tom mluvil, a jeho strana byla postavena mimo zákon. Od té doby byly tyto debaty nelegitimní. 

A co se stalo teď? Vypustili jsme džina z láhve a najednou je o tom legitimní mluvit. To je velmi nebezpečné.