Izrael Gelfand – ten, který sehnal peníze na revoluci
Že příběh „velké říjnové socialistické revoluce“ není takový, jak nám byl léta komunistickou propagandou podáván, se ví od začátku. Stačí vyslovit dvě jména: Izrael Gelfand a Alexandr Parvus. Obě patří jediné osobě – té, která na revoluci sháněla peníze v Německu.
Koho to tenkrát zajímalo…
Léto 1917 bylo v Rusku mimořádně horké, tedy alespoň co se politických událostí týče. Pár měsíců po pádu cara byla země v totálním rozkladu a prozatímní vláda stěží ovládala území, na kterém zasedala. Kromě ní se o moc ucházely sověty a na řadě míst i lokální vládci. A vše se odehrávalo v letech první světové války, která Rusko vyčerpávala lidsky i materiálně.
Osudům Izraela Gelfanda a jeho angažmá, které doslova přepsalo politickou mapu Evropy a později vedlo k rozdělení světa, je věnován další pořad z cyklu Portréty. Hostem je historik Jan Adamec, odborník na ruské a sovětské dějiny.
Za této situace se ruští bolševici pokusili o převrat. Při jeho potlačení se ruským tajným službám podařilo zjistit, že bolševici mají vydatný zdroj peněz. Rychle se podařilo odhalit, odkud přitékají: z nepřátelského Německa.
Ještě v létě 1917 se v ruských novinách objevily informace, že bolševici jsou německými agenty. Přestože na tuto skutečnost velmi hlasitě upozorňoval například tehdejší ruský premiér Alexandr Kerenskij, málokdo se tím v té tak turbulentní době zabýval – ale byl v tom kus pravdy.
Kolik stojí revoluce
Už na začátku první světové války se člen ruské sociální demokracie, menševik Izrael Gelfand (1867-1924), obrátil na německého velvyslance v Konstantinopoli. Byla dojednána schůzka, při které byl Gelfand, vystupující pod jménem Alexandr Lvovič Parvus, přijat v kanceláři německého císaře Viléma II. Předložil německé straně návrh na vyvolání masové generální stávky v Rusku, která měla paralyzovat dopravu lidí a zbraní na frontu.
Gelfand věřil, že stávka povede k revoluci – Němci věřili, že stávka ochromí Rusko a vyřadí ho z válečných operací. Německé ministerstvo zahraničí vyplatilo jen Gelfandovi neskutečných dva a půl milionu zlatých marek; jinými kanály šlo na podporu ruských bolševiků, kteří se vyvolávání stávek v ruském zázemí ujali, dalších nejméně pět milionů. Jenže Gelfand nebyl jediný, na koho se německé tajné služby spoléhaly. Pomyslných „želízek v ohni“ bylo samozřejmě daleko víc.
Z pouhé statistiky vyplývá, že v roce 1916 Německo vyplatilo na podporu diverzní činnosti v Rusku 8 milionů marek, o rok později šlo „na podporu revoluční propagandy v Rusku“ dalších 15 milionů, z ledna 1918 se zachovalo oznámení ředitele berlínské Říšské banky von Schanze jednomu z čelných představitelů bolševiků Lvu Trockému: „Bylo převedeno 50 milionů rublů ve zlatě, aby byly k dispozici lidovým komisařům.“
Lenin se s ním nesešel
Nahlíženo čistě ekonomicky, německé tajné služby dostaly to, co si zaplatily – chtěly mír s Ruskem a měly ho. I s jejich podporou se Vladimir Iljič Lenin vydal počátkem dubna válečného roku 1917 ve speciálním vlaku ze svého švýcarského exilu přes Německo a Skandinávii do rozbouřeného Ruska. Dne 21. dubna 1917 telegrafuje stockholmský rezident německé rozvědky do Berlína: „Leninův vstup do Ruska se zdařil. Pracuje přesně podle našich přání.“
Lenin byl ale chytrý na to, aby se někde s německými tajnými službami osobně setkal. Osobně nikdy žádné peníze nepřevzal a cestou do Ruska se dokonce odmítl setkat ve Stockholmu s Gelfandem – právě proto, aby se vyhnul možnému označení za německého agenta. O Gelfandově spolupráci s německými úřady totiž nikdo nepochyboval. Sám Gelfand byl v době letního pokusu o bolševický převrat v roce 1917 na léčení v Mariánských Lázních.
S Leninem se v té době už názorově rozcházel: nevěřil v okamžité nastolení socialismu po pádu carského režimu, dokonce předpokládal, že po případném vítězství bolševiků dokáže svým vlivem, penězi a intelektuální převahou revoluci zpovzdálí manipulovat. To se ale přepočítal…
Zemřel v Berlíně ve stejném roce jako Lenin. V posledních článcích před smrtí volal ještě Gelfand po evropské integraci na demokratických a tržních základech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
