IVF pro ženy bez partnera? Má to být léčba páru, říká etička. Expertka: Proč ne, když péči zvládnou?

Jste pro, nebo proti liberalizaci reprodukčních práv a jejich rozšíření i na singl ženy? Pro úplnost dodám, že jde konkrétně o přístup k asistované reprodukci a umělému oplodnění in vitro.

Irena Hůlová: Já zastupuju stranu pro. Asistovaná reprodukce nebo její metody by měly být dostupné i ženám bez partnera. A nemyslím si to jenom já, ale myslí si to skoro 80 procent států Evropy, které povolují asistovanou reprodukci také singl ženám. Pouze státy jako Česko, Slovensko nebo Itálie to nepovolují.

Čtěte také

Demografka: Chceme 2 děti, plánujeme jich 1,8 a plodíme míň než 1,4 dítě na ženu. Třicátnice nerodí

Asistovaná reprodukce pro singl ženy není nic nového. Například v Estonsku je dostupná už od roku 1997, v Bulharsku od roku 2007, umožňuje to i Rumunsko. A i Malta, která je velice konzervativní a kde žádná žena nesmí podstoupit interrupci, to umožňuje od roku 2018. 

Proč v současné době neumožnit singl ženám asistovanou reprodukci? Jsou nějaké argumenty proti?

Hana Konečná: Já zastupuji protinázor. Uznávám, že spousta zemí už to dávno dovoluje. Je třeba ale říct, že jsou to většinou země s úplně jiným právním systémem, jsou jinak nastavené na ochranu práv dítěte a ochranu práv dárců.

Ještě je třeba vědět, že v souvislosti s novou evropskou legislativou týkající se látek lidského původu budou nastavena úplně jiná pravidla, na která Česká republika vůbec není připravena.

„Tvrdý náraz do zdi“

To, že nejsme připraveni na nová pravidla, je argument pro nepřijetí této dílčí novelizace?

Konečná: Novelizace urychlí tvrdý náraz do zdi, jaký nás čeká s asistovanou reprodukcí.

Čtěte také

Byt, práce, partner a až pak dítě? Stárneme odspodu a věková struktura má tvar urny, říká demografka

O jakém tvrdém nárazu mluvíte?

Konečná: Debata o asistované reprodukci – kolem jejich legislativních, psychosociálních a etických otázek – se obzvlášť v posledních letech výrazně změnila. Už se neklade důraz jenom na dostupnost procedur, ale i na odpovědnost za procedury v dlouhodobém horizontu třeba i několika generací. 

Paní Hůlová, řešíme v rámci České republiky dílčí diskriminaci žen bez partnera oproti ženám žijícím v heterosexuálním páru, anebo se nacházíme v době, kdy se diskutuje o daleko širším medicínském, právním a etickém problému? Tedy o situaci, kdy možná i v Evropě dochází k určitému – laicky řečeno – protitrendu, kdy i země liberálnější než my zvažují nějaké revize?

Čtěte také

Novinářka Ptáčková: Umělé oplodnění je psychicky náročné. Život může být krásný, i když to nevyjde

Hůlová: Já myslím, že je důležité, abychom se drželi tématu, a to je rozšíření metod asistované reprodukce na singl ženy. Nic jiného tato novela, kterou představil ministr zdravotnictví Vojtěch, neobsahuje. A to je opravdu důležité.

My se v debatě točíme okolo toho, zda jsou singl matky dostatečně kompetentní zajistit milující bezpečné prostředí pro své děti. Zda mohou být primárně pečující osobou, která přinese na svět děti, které budou milovány, budou mít zajištěný well-being a svůj rozvoj.

A já doufám, že v Česku si nikdo nemyslí, že sólo matky nebo matky samoživitelky nejsou schopné být ženami, které přivedou na svět a mohou vychovat děti, které se dobře rozvíjí. 

Zajistit bezpečného prostředí

Možná si to někteří lidé myslí. 

Hůlová: Pokud by si to někteří lidé mysleli, tak je dobré říct, že v Česku pouze dvě procenta mužů využívají rodičovskou dovolenou. Naopak většina lidí si myslí, že jsou to ženy, které jsou primárně pečovatelkami o děti a že jsou k tomu biologicky nebo sociálně předurčené.

Čtěte také

Neplodnost trápí až pětinu párů. „Žena by měla mít do třiceti let alespoň jedno dítě, nebo zamrazená vajíčka,“ míní gynekolog

Já neříkám, že se vším tím musíme souhlasit. Ale česká společnost si myslí, že ženy jsou těmi pečovatelkami. A nemyslím si, že matky samoživitelky nejsou schopny zajistit milující, bezpečné prostředí. 

Paní Konečná, nakolik je legitimní argumentovat šíří celé problematiky, která se samozřejmě týká i zodpovědnosti státu, anonymity dárců gamet a tak dále? Nakolik je legitimní to takto rozšiřovat, když – jak jsme teď slyšeli od paní Hůlové – se bavíme v podstatě o jedné dílčí záležitosti, a to o rozšíření práv na asistovanou reprodukci z žen žijících v heterosexuálním vztahu i na singl ženy bez nutnosti souhlasu muže?

Konečná: Já myslím, že zúžení debaty právě na singl ženy versus vdané ženy je neodpovědné, zjednodušující a zavádějící. Pokud přistoupíme na další rozšíření asistované reprodukce, mění se úplně rámec asistované reprodukce z léčby neplodnosti na metodu tvorby rodiny.

A pokud je to tvorba rodiny, tak tam jsou ještě mnohem výraznější požadavky na dodržování nebo zohledňování práv ostatních zúčastněných stran.

Je dítě dar, na jehož početí neexistuje právní nárok? Nebo je neetické upírat ženám bez partnera právo na potomka? Kde se střetávají zájmy dítěte s právem na mateřství? Poslechněte si celý pořad výše.