Ivan Štern: Vzpomínka na Radima Vašinku, básníka, herce, principála a dobrého člověka

15. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radim Vašinka (2010), herec, režisér a nezávislý principál pražského divadla Orfeus

Je to už neuvěřitelných 5 let, co po Radimu Vašinkovi, básníkovi, herci a divadelním principálovi, zeje jen nezaplnitelná a bezedná díra. Vašinka byl snad jediným v Česku působícím skutečně nezávislým divadelníkem. V dobách nejtužšího teroru nepovolil a nepodvolil se. Na svém pojetí divadla zarytě trval. Provozoval je i za cenu často zoufalého nedostatku všeho.

Než by vyšel vstříc hodnotícím připomínkám té či oné státně-stranické komise, bolševikovi, jak říkal, raději nastudovanou hru stáhnul. Hrál ji pak na zapřenou, jen pro pozvané.

Čtěte také

Tvorbou Radima Vašinky se prolínala poezie. Divákům objevil básně Ludvíka Kundery, ale i poezii mladého Bertolda Brechta, skrytou v jeho divadelních prvotinách, a v neposlední řadě naprosto jedinečné verše mělnického rodáka Oldřicha Wenzla. Interpretací i pro necvičené ucho vyhmátnul podstatu přednášených slok. Mnohdy v nich objevil skrytá dramata příběhu. Hlavně pak vtip. Představení utkané z poezie Oldřicha Wenzla Rozházené kopretiny provázely výbuchy diváckého smíchu.

Potulný principál

Čtěte také

Vašinkovo divadlo bylo posledním českým potulným divadlem. Ne proto, že by tomu principál chtěl. Jednoduše proto, že mu nepřály úřady. Každý z oficiálů dříve nebo později pod více nebo méně hloupou záminkou mu sebral divadelní střechu nad hlavou a vyhnal ho na ulici.

Zdálo se, že se mu po listopadovém převratu uleví. Dílem to byla Vašinkova hrdost a nechuť k buranským projevům českého pojetí tržní ekonomiky, dílem pokračující nevůle jen na oko proměněných úřadů, že se tak nestalo.

Zpočátku hrál u sebe doma. Zrodilo se divadlo bytové. V době, kdy jiná divadla bytová, jako divadlo paní Chramostové, zanikala a přesouvala se na prkna třeba i zlaté kapličky. Po čase v Košířích objevil nevyužívaný protiatomový kryt. Zrodilo se divadlo krytové. Jako takové dodnes Orfeu slouží coby domovská scéna.

Rozhlasové hry

Na sklonku života Český rozhlas Vašinkovi nabídl, aby co týden pravidelně připravoval, namlouval a vysílal pořad Nežádoucí texty. Snad poprvé v životě se mohl těšit z řádného a pravidelného příjmu za zcela svobodnou tvorbu. Na ploše padesátiminutového vysílání po dobu čtyř let předváděl, jak mistrně zvládá divadlo jednoho herce. Psal si pro ně scénáře, režíroval se a samozřejmě hrál. Co týden se spolu s posluchači nořil do bezedné studnice tyrany zakazovaných textů, vynášel je na světlo, vyložil jejich pohnutou historii a interpretoval způsobem, jak dovedl jen on sám.

Ivan Štern

Jestliže před nějakým časem básník Ludvík Kundera o Vašinkovi prohlásil, že teprve díky interpretaci jeho poezie Vašinkou se mu daří objevovat skryté hloubky vlastních básní, pak nemluvil do větru. Dokladem toho je i Vašinkův poslední umělecký počin: Nežádoucí texty. Zvukový almanach toho nejlepšího, co navzdory útlaku ze sebe vydala česká literatura a co ve svém archivu uchoval Český rozhlas.

Autor je publicista

autor: Ivan Štern
Spustit audio

Související