Ivan Štern: Víra není důvodem k neúčasti na školní výuce

12. září 2013

Včera dospěl nejvyšší spolkový správní soud, sídlící v Lipsku k přelomovému rozhodnutí ve dvou případech sporu mezi školou a rodiči v otázce výuky a vyznávané víry. Rozhodl, že náboženské předpisy nemohou být důvodem k neúčasti dětí na některé z částí školní výuky.

Postavil se tak za školu. Rodiče a potažmo i jejich děti naopak postavil před úkol sladit tři nezpochybnitelné hodnoty, na nichž stojí německá demokracie: náboženskou svobodu, povinnost vzdělávat se a integraci menšin.

O co šlo. V prvém případě o třináctiletou dceru marockých rodičů, kteří odmítali, aby se jejich dítě účastnilo smíšených hodin plavání. Neslučuje se s jejich vírou, aby muslimská dívka musela patřit na poloobnažené chlapce. V druhém případě rodiče, členové sekty Svědků Jehovových, odmítali pustit svého syna na školní promítání filmu o černé magii. Film měl být podkladem pro následnou diskusi ve vyučovací hodině. Pro Svědky Jehovovy je černá magie jednoduše neslučitelná s vírou.

Oboje rodiče navíc uváděli, že chodit plavat či jít do kina je vlastně luxus, který nepatří mezi základní vzdělávací postupy. To soud odmítl. Vše, co pro žáky škola činí, má smysl. Přinejmenším z hlediska utváření povědomí vzájemné sociální sounáležitosti. Kdo se některých akcí školy odmítá účastnit, dává tím najevo, že se vylučuje ze společenství. Podle soudu jde přesně o opak toho, o co jde státní škole – integrovat menšiny do většinové společnosti. Integraci a sociální soudržnost tak soud nadřadil na příkazy soukromě vyznávané víry.

Před nějakým časem v Německu proběhl průzkum, jenž měl odpovědět na otázku, do jaké míry se členové menšin cítí součástí většinové společnosti. Výsledek byl chmurný. Každý čtvrtý dotázaný migrant sebe vnímal jako sociálně vyloučeného. Jednou z příčin této skutečnosti podle názoru některých německých komentátorů je právě skutečnost, že rodiče z důvodů víry brání svým dětem účastnit se akcí pořádaných školou a tak je vyřazují z prostředí jejich spolužáků. Ve skutečnosti svým dětem ubližují a zakládají v nich pocit celoživotní vyloučenosti.

V tomto smyslu včerejší rozsudek lipského nejvyššího správního soudu nejen dal za pravdu školské správě, jež při veškerém respektu k náboženské svobodě trvá na povinnostech, plynoucích ze základních cílů praktikované výchovy a výuky, ale současně ukázal, že zdánlivě protichůdné hodnoty lze držet v potřebné rovnováze. V tom je jeho rozhodnutí nepochybně průlomové.

autor: ern
Spustit audio