Ivan Štern: Verhofstadtovo řešení maďarsko-polského veta

Soudí tak pod dojmem maďarsko-polského veta, které brání účinné a rychlé pomoci zemím nejvíce postiženým koronavirem a které zavěsilo otazník nad samotným evropským rozpočtem. Podobnost s OSN tu ani není tak v počtu členů, jako v jejich nesourodosti ve vývoji, v tradicích i v politickém směřování.

Čtěte také

Karel Barták: Polsko a Maďarsko blokují evropský rozpočet. Co na to Evropská rada?

Berlínský Tagesspiegel přesvědčení Turků potvrzuje. Uvádí, že „Polsko a Maďarsko se tu neocitly osamocené; i zbývající noví východoevropští členové vnímají s rozpaky aroganci, poručníkování a přehnané moralizování zbytku Evropy“. Ptá se, jestli není přepísknuté i samo pohoršování se nad stavem polského a maďarského soudnictví. Mnohé západoevropské země přece, například Itálie nebo Španělsko, by podle listu měly raději zametat před prahem vlastního právního státu.

Není neužitečné si připomenout, že Evropa se už jednou pokusila vytvořit organizaci, která měla bránit vypuknutí války a konflikty v Evropě řešit výlučně jednáním. Společnost národů. Ničemu nezabránila. Odchodem Německa se stala pouhým fíkovým listem usilovného zbrojení, které nakonec vyústilo v druhou světovou válku.

Jak obejít veto

Čtěte také

Expert o patu v jednání o rozpočtu EU: Dovedu si představit ústupky, třeba že Unie přivře oči

Guy Verhofstadt, evropský poslanec a bývalý belgický ministerský předseda, nemá věc za tak ztracenou. Evropa přece může, bez ohlížení se na dvojité veto, zorganizovat nejnutnější, zato ale rychlou pomoc potřebným zemím díky eurozóně. Jen ten, kdo neplatí eurem, bude mít smůlu.

Pokud Poláci a Maďaři setrvají dál ve svém vetu, vyvzdorují si nanejvýš rozpočet provizorní, rozložený do jednotlivých let, a samo veto jim nebude nic platné. Zato pravidlo, že na podporu dosáhnou jen země ctící právní stát, zesílí a Maďarsko s Polskem nedostanou ani cent. Možná je to přiměje zmoudřet, veto odvolat a umožnit nový rozpočet.

Evropa se podle europoslance ale musí pochlapit. Najít potřebnou odvahu a odhodlání jít do rizika. Pravděpodobnost, že si to rozhází jak s Poláky a Maďary, tak možná i s řadou takzvaných nových členských zemí, je nepřehlédnutelná. Veto sice elegantně obejde, do prostoru ale zavěsí otázku, jestli se vyplatí cena, kterou následně zaplatí. Poláci navzdory Kaczyńskému o členství v Unii totiž stojí z více jak 80 procent a liší se tak od nás, věčně kverulujících Čechů. Verhofstadtovo řešení by tyto počty mohlo zvrátit.

Ivan Štern|foto:Vendula Kosíková

Zato otázka, na kterou si stále méně úspěšně, a ještě méně přesvědčivě odpovídáme – co nás v Evropě vlastně kromě krasodušných řečí a penězotoků opravdu spojuje –, nabude na síle. Přesto, anebo právě proto je na čase začít se pokoušet na ni poctivě odpovídat.

Autor je publicista