Ivan Štern: Údajná naděje jménem Sahra Wagenknechtová

Občas řekla něco, co možná mělo jistý hlubší obsah, avšak jeden z jejích nesporných trumfů, i proto byla zvána, spočíval v tom, že sebe nabízela jako pohlednou intelektuálku, jíž nesporně je, navíc s nefalšovaným ženským půvabem. Její dlouhé a hezké nohy, ač samy k projednávanému tématu neměly co dodat, kameramani rádi zabírali. Pro diváka maličko unaveného z opakujících se politických frází byly jistým povzbuzením.

Čtěte také

Robert Schuster: V německém populistickém rybníčku začíná být těsno

Mnohý Němec možná ani neví, co to byla či je postkomunistická levice, ale tu černovlasou a černookou paní s krásnýma dlouhýma nohama si vybaví okamžitě. Kdoví, i nad urnou snad zaváhá.

Postkomunistickou německou Levici Sahra Wagenknechtová opustila pro její rostoucí nemohoucnost. Tam, kde ještě před desetiletím sehrávala dominantní roli, v zemích bývalého východního Německa, se vytrácí jak pára nad hrncem. A ač spolu s ní kdysi zaznamenávala mnohé nezapomenutelné úspěchy, své politické ambice staví výš než se nyní potácet na okraji politického zájmu.

Jako svár komunistů a nacistů před sto lety

Výsostným územím pohrobků Waltera Ulbrichta a Ericha Honeckera, jakož i pokračovatelů zdivočelých sociálních demokratů typu Oskara Lafontaina, mimochodem manžela Sahry Wagenknechtové, se měly stát země bývalého východního Německa. Dlouhou dobu se to i tak jevilo, dokud ústředním politickým problémem nezačala být otázka uprchlická.

Čtěte také

Rudý hadr na rozjetou AfD. Proč by německou krajní pravici mělo děsit jméno Sahry Wagenknechtové

Postkomunisté na tom poli poněkud zaspali. Pro východoněmeckého obyvatele, považujícího se za občana proradnými zápaďáky podvedeného, za občana druhé kategorie, od něhož se mimo jiné očekává, že strpí, aby i na jeho hřbetě bylo štípáno uprchlické dříví, začali být nezajímaví.

Vítězný nástup extremistů z protilehlého politického pólu byl proto jen logickým vyústěním. Zatímco postkomunisté se zde před lety snad s výjimkou Saska mohli pochlubit se zhruba 25 až 30 procenty volebních preferencí, nyní se podobnými výsledky pyšní jejich protipól, Alternativa pro Německo.

Ivan Štern |foto:Vendula Kosíková

Sahra Wagenknechtová se rozhodla učinit tomu rázný konec. Jejím Společenstvím hodlá nahnědlý mor odsud vytěsnit jím šířeným pro změnu morem narudlým. Nadcházející evropské volby a následně volby podzimní rovnou ve třech východoněmeckých zemích jí budou prubířským kamenem.

Soupeření Společenství s Alternativou trochu připomíná svár komunistů a nacistů na přelomu 20. a 30. let minulého století. Nejprve přinesl nacistickou tyranii, aby byla vzápětí vystřídána tyranií komunistickou. Nynější spor ale neobsahuje o nic libější příchuť.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost