Ivan Štern: Svéráz a svébytnost českých prezidentů

Zjistí, že je zaujatý, tudíž nedokáže ocenit hodnoty, jež doslova leží na ulici. Vezměme jen naše prezidenty. Co jméno to nezapomenutelná osobnost. Nemusíme se přitom nořit kamsi do hlubin našich dějin. Začněme klidně až rokem 1989.

Co nás především trkne, je jejich společný rys. Měli a mají vždy a za každých okolností svůj názor. Za ním si urputně stáli. Už sama urputnost, s níž se dobývali funkce prezidenta, byla u nich učebnicová.

Václav Havel osobně vymluvil Alexandru Dubčekovi, že nemůže být prezidentem, protože jím musí být on, Havel. Dubčeka rozplakal a bylo vymalováno.

Jiný by to na jeho místě vzdal, ale Václav Klaus, když se poprvé ucházel o funkci, byl až trapný, s jakou zatvrzelostí se hlásil do dalšího a dalšího volebního kola. Nakonec poslancům vybyl. A tak jim nezbylo, než ho učinit prezidentem.

A Miloš Zeman? Deset let trucoval, až oklamal většinu publika a přesvědčil ho, že mu opravdu jde jen o splynutí s vysočinskou přírodou. Ve skutečnosti trpělivě a houževnatě zbrojil na triumfální vjezd na Pražský Hrad.

A což teprve, když jim třem někdo rozkopl oblíbené hračky. Václav Havel jen proto, že mu hned zkraje vzali jeho dítě, Občanské fórum, na jehož základě chtěl budovat zcela jinou demokracii než tu zastupitelskou, zatratil politické strany, rodící se na jeho troskách. Zatracoval je natolik usilovně, až většinu publika přesvědčil, že politické strany a stranická demokracie jsou sedliny zla. A aniž by si táž většina uvědomila, dodnes si toho není vědoma, že se díky Havlovu zatracení nechala opakovaně napálit jurodivými věrozvěsty politické mravnosti a umožnila jim nějaký ten rok škodit v parlamentu a dotvořit pověst české politiky jako činnosti prohnilé.

Václav Klaus, sotva dosáhl ve volbách v roce 2002, jak sám říkal, nevýhry, utrpěl nadvakrát. Prohrál nejen volby, ale svým okolím byl odehnán i od svého dítěte. Od ODS, pro niž přece tolik vytrpěl. Tak proklel každého dalšího jejího předsedu. Topolánkově vládě napomohl k pádu. Nečasovi, kdysi svému milci, nedovolil v době, kdy Nečas měl ještě naději, vládu rekonstruovat, zbavit ji politických příživníků z Věcí veřejných a navrátit jí důvěryhodnost. Pomohl tak připravit půdu pro jeho následný strmý pád.

Miloš Zeman vrací všechny údery, jež dosud musel snášet. Jeden vrací parlamentu, který znemožnil, aby se před deseti lety stal prezidentem. Musel přijít až, řečeno slovy jeho kancléře, prozíravý český lid, aby tuto nepatřičnost napravil. Obávám se, až sociální demokracie vyhraje příští volby, že pro změnu Sobotku odmítne jmenovat premiérem. Má mu a Špidlovi také co vracet.

Uznejte, že svébytnosti a svéráz to jsou ve všech třech případech příznačné pro mimořádné, z davu čnící osobnosti.

Jediné, co může mást: Šlo a jde jen o jejich soukromé války.