Ivan Štern: Schabbeskugel a ukradené kolo
Vlastně ani nevím, co mi přijde směšné na tom, že rozčilený Žid na ulici zastaví strážníka a hořce si mu postěžuje, že mu ukradli kolo.
Anekdota je přitažlivá alespoň tím, že je ze života. Kola se přece kradou, kradly a budou i nadále krást. Opravdu k popukání! Haha!
Ivan Štern: Proč tak málo hájíme křesťanství?
V souvislosti s krvavými teroristickými útoky na křesťanské kostely a hotely na Srí Lance někteří komentátoři psali o obětech útoku neadresně, jako o modlících se.
Nebo je snad legrační to, že strážník vytáhl notýsek a zeptal se Žida, jak se jmenuje? Jako správný Žid odpověděl protiotázkou. Co je orgánu po tom, jak se jmenuje? Strážník uznal, že mu po tom nic není. Má-li ale vyšetřit krádež kola, musí přece vědět, komu bylo ukradeno. Žid připustil, že se jmenuje Schabbeskugel. Strážník si jméno zapsal. Na to se Žid zaraduje: To se povedlo! Já se totiž Schabbeskugel vůbec nejmenuju.
Teď se smějte!
Asi jste se nesmáli. Já se tomu také nemohu smát. Trpká zkušenost židovská se státem, s jeho orgány a vůbec s NIMI není k smíchu.
Schabbeskugel, který se nejmenuje Schabbeskugel, zjistiv, že mu ukradli kolo, rozlícen utrpěnou nespravedlností, se obrátí na orgán. Proč by se neobrátil na orgán, když ONI, zjistivše, že JIM ukradli kolo, se na orgán běžně obracejí? Nespravedlnost je přece jen jedna! Ukradené kolo. Anebo že by ne?
Ivan Štern: Osudové přeslechy
Přeslech – to je kouzelné slovo. Vytvoří i kouzelnou situaci, kdykoli k němu dojde. Přeslech bývá zpravidla osudový.
JIM když ukradnou kolo, o nespravedlnosti křičí na celý svět. A když ukradnou kolo Židovi? Opravdu jde o nespravedlnost? Židům se přece kradlo všelicos. Nejen kola. A byla to snad nespravedlnost? Zasáhl orgán? Anebo spíš přiložil ruku k dílu a přihřál si polívčičku? A zčistajasna by chtěl vědět, jak se Žid jmenuje?!
Copak, co je dobré pro NĚ, je také dobré pro Židy? Co má co Žid mít kolo, si určitě ONI řeknou. A ještě si řeknou, že si tak říká o to, aby mu kolo někdo ukradl. Nejednou si něco podobného řekli, a ne jen o kole. Neřekne si to i orgán? Tváří se neutrálně, drží v ruce pero a vytahuje notýsek. Na Žida notýsek! To opravdu není dobré pro Židy!
Má se orgán dozvědět, jak se Žid jmenuje? Copak se ukradené kolo jmenuje jako Žid? A když už, tak Schabbeskugel.
Už jste ji někdy viděli? Schabbeskugel? Šábesovou kuličku? To se povedlo! Kulička to žádná není! Ale koláč.
Ivan Štern: Veřejné práce jako sociální lék aneb Jak tomu bylo před 100 lety
Před časem se u nás vedla zaťatá debata o smysluplnosti, či naopak o nesmyslnosti veřejných prací, vynucovaných na lidech bez zaměstnání a výdělku.
To pan Kohn, co byl opravdu jako kulička, ale i opravdický Kohn, a ne Schabbeskugel, dopadl stejně. Spěchal na vlak do Brna, jda kolem kavárny Centrál a vida za okny Roubíčka, co má opravdu moc řečí, zastavil se na kus řeči. Vlak málem prožvanil. Jestli jej ještě chtěl stihnout, musel zbytek cesty klusat. Schody na peron brát po dvou. Stejně ale nakonec neuviděl než koncová světla brněnského rychlíku.
Všechno je to jeden antisemitismus, zvolal. A ustrašeně se rozhlédl, zda ho nezaslechl nějaký notýsek třímající orgán.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
