Ivan Štern: Povolební německá bilance

24. září 2013

Upřímně řečeno, výsledky voleb v Německu mě nepřekvapily. Obě velké strany – křesťanští a sociální demokraté – dostaly tu porci hlasů, jež odpovídala jejich postavení v očích veřejnosti v několika minulých letech.

Křesťanští demokraté dokázali, že jsou stranou vzorově křesťanskou. Jsou spolehlivě proevropští, sociálně vnímaví a vstřícní vůči svobodně rozvíjejícímu se trhu. Ačkoli se sociální demokraté v posledních letech rozhořčovali, že jim demokraté křesťanští vykrádají program a že oni sami jsou těmi povolanými strážci sociálně tržního hospodářství, neustále zapomínali, že tento politický koncept má křesťanský copyright. Zabodovali sice v několika zemských volbách. Hlavně obhájili znovu dobytou baštu – Severní Porýní-Vestfálsko. Přesto nemohou naříkat nad skoupostí voličů, jestliže jejich programová nabídka není bohatá, hlavně nijak nápaditá.

Nepřekvapili mě ani liberální demokraté. Už několik let jim veřejnost prostřednictvím průzkumů vzkazovala, že dogmata liberální politiky nepatří do doby rostoucích sociálních nejistot a rozevírajících sociálních nůžek, nepatří ani do doby, kdy lidé sice mají práci, ale mnohé z nich výdělek z ní je neuživí. Znějí navíc neuvěřitelně necitlivě a arogantně. Nedali si říci ani, když měli prokázat solidaritu, již od nich očekávali koaliční křesťanští demokraté, s Řeky, Italy, Španěly či Portugalce. Raději se vezli na populistické vlně nechuti Němců platit cizí dluhy. Nevytloukli z toho nic. Spíš u svých stoupenců – malých a středních podnikatelů – ztráceli. Z vlastní praxe totiž dobře věděli, jak Německo na zavedení společné měny vydělalo a dodnes vydělává.

Jistým překvapením jsou pro mě Zelení. Ještě před rokem, dvěma se ukazovalo, že by se mohli stát druhou všelidovou stranou. Nadějné bylo jejich vítězství v zemských volbách v Bádensku-Würtenbersku. Do té doby bašty křesťanských demokratů. Jejich politika ve vztahu k demokratům křesťanským na rozdíl od socialistů přece jen jistou alternativu představuje. Důrazem na kvalitu života, jíž dávají přednost před nekonečnou honbou za hospodářským růstem. Domnívám se však, že to je právě jistý kámen úrazu. V očích veřejnosti tu negativní roli sehrává fakt, že kvalita života vyžaduje i vyšší životní náklady. Může být proto mnohými vnímána jako zbohatlický luxus a jako projev sociální necitlivosti.

Rozložení křesel ve sněmovně nyní nutí Angelu Merkelovou hledat partnera do vlády. Volit může mezi socialisty, anebo Zelenými. V obou případech, bude-li ctít svůj dosavadní způsob politiky, nemůže na tom než znovu vydělat.

autor: ern
Spustit audio