Ivan Štern: Obraz českého člověka a Husův odkaz

4. červenec 2015

Když v roce 1895 profesor Masaryk sepisoval přednášku o duchovním odkazu Jana Husa a o české reformaci, Husem započatou, nesenou Chelčickým, Komenským, Dobrovským, Kollárem, Palackým a Havlíčkem, vymezil v této souvislosti, i jaký by měl být Čech.

Podle Masaryka to měl být člověk myslící, držící jednolitý názor životní, organicky propojující svoji minulost se současností, usilující, aby jeho přítomnost byla prodchnuta základní myšlenkou českých dějin, bratrstvím a humanitou, ne proto, že jde o myšlenku českou, ale proto, že jde o myšlenku správnou.

Český člověk opravdový podle Masaryka si nenalhává svoji minulost. Lhát si o minulosti, znamená prožívat i současnost ve lži. Pokud by totiž měl podlehnout mámení a sklouznout k vytváření falešných dějinných obrazů, není pak schopen nalézt ani svoji skutečnou podobu současnou. Od výmyslu může pojít zas jen výmysl.

Čtěte také

Masarykův český člověk by měl usilovat o to, aby jeho současnost byla prodchnuta myšlenkou, jež vtiskuje českým dějinám jejich svéráz a jež je postavena již od počátků české reformace na bratrství a humanitě.

Co tím Masaryk mínil, srozumitelně vyložil Karel Havlíček Borovský v Kutnohorských epištolách, když psal o snášenlivosti. Tak jako on sám nechce od své víry, od svého osobního přesvědčení upustiti, a tak jako by jeho bolelo, kdyby ho někdo pro takové jeho upřímné přesvědčení tupil a pronásledoval: tak také on co člověk spravedlivý a poctivý nemůže připustiti, aby jiný tupen a pronásledován byl pro svou víru. To podle Havlíčka není lhostejnost ve víře, to je snášenlivost.

Logo

Katolík Havlíček, jak podtrhuje Masaryk, pro sebe žádá svobodu víry, jako ji podobně žádali mnozí čeští evangelíci dávno před ním, současně se však stejně jako oni zavazuje k odpovědnosti za svobodu vyznání kteréhokoli bližního bez ohledu na to, k jaké víře se hlásí.

Snášenlivost není jen strpění jinakosti, ale její aktivní přijímání v duchu sdílené svobody. Nakonec nejen v otázkách víry, ale i v otázkách dalších, jakou je otázka národní či otázka občanských svobod.

Svobodný není ten národ, který necítí odpovědnost za obdobnou svobodu národů sousedních. Svobodný není ani občan, jenž trpně přihlíží k osekávání svobody bližního. Takový občan se stává ztělesněním lhostejnosti, ústící nakonec i v jeho vlastní nesvobodu.

Když František Palacký v roce 1848 koncipoval federativní uspořádání rakouské monarchie, jednal podle Masaryka v duchu české reformace. Myšlenku vytvořit z Rakouska domov rovnoprávných demokratických národů, opírajících se o havlíčkovské pojetí snášenlivosti, podle Masaryka povýšil na myšlenku evropskou.

Přednášku z roku 1895 o Husově duchovním odkazu Masaryk nepsal proto, aby se se zalíbením shlížel v líčeném obraze českého člověka opravdového, ale proto, aby sebe i své posluchače upozornil, nakolik tomu obrazu všichni společně dluží.

A ruku na srdce, přátelé: Vidíme se vůbec v něm?

autor: ern
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.