Ivan Štern: O vyjednavačích

30. listopad 2013

Vyjednavači jsou chlapíci veselí a usměvaví. Takový vyjednavač když vejde do místnosti vyjednávání, celý září, se všemi si radostně podá ruku. Těm, s nimiž se již poznal, rukou bujaře pumpuje. Ty, s nimiž ho pojí víc než samo vyjednávání, poplácá při tom přátelsky po ramenou. Nepřestává ovšem šveholit.

A to na všechny strany. Přislíbí vynikající úrodu vína. Slunce se letos tužilo a na hroznech to poznáme. I pole se tentokrát pochlapila. Vydají ze sebe plody nebývalého množství a mimořádné jakosti. Zapisovatelce, sedící skromně na kraji vyjednávacího stolu, pochválí kostým. „To noste,“ poradí jí nezištně a laskavým pohledem přejede vyjednávací stůl. Sálá z něho jednoduše bytostný optimismus.

Nepřestane z něho sálat ani v okamžiku, kdy zasedne za stůl. Paprsky úsměvů přejíždí tváře protilehle sedících vyjednavačů strany protivné. Ještě než započnou, častuje je veselými poznámkami. Uvolňuje tak vyjednávací atmosféru, dávaje najevo: s ním že bude snadné pořízení a on že je člověk vstřícný a otevřený, uvážlivý a schopný vcítění se. Někdy se i blýskne několika nevinnými veselými historkami, jež si přinesl z vyjednávání předchozích.
Na stůl, protože, marná sláva, je profesionál, před sebe rozloží svazky popsaných papírů, tabulky a umně vypracované grafy. K ruce mu je příruční kompjútr. Starší vyjednavač, tradicionalista, před sebou rozevře notebook, mladší jako představitel, dravé a inovativní generace, položí před sebe tablet, aby na jeho obrazovce proháněl jakési obrázky.

Samo vyjednávání, samozřejmě s výjimkou přestávek na cigaretu či na některou z kávových specialit, se již odehrává bez vtípků, veselých historek, povzbudivých úsměvů, za to za skřípění a cenění zubů a za vyhrožování fatálními, neboli osudovými následky, samozřejmě vždy pro stranu protivnou. Zavládne tu duch zachmuřené nelibosti z toho, proč strana protivná není s to pochopit, ustoupí-li, zřekne-li se, vydělá na tom. Často se i křičí. A odchází od stolu se slovy „u toho nemusím být!“ Někdy ke dveřím. Někdy i za dveře. Avšak vše jen do času.

Ať skončí vyjednávání jakkoli, třebas katastrofou, v okamžiku loučení vyjednávači, i ten náš, září úsměvy a opět ze sebe sálají bytostný optimismus. Potřásají si rukama a pochvalují si, ač se nedohodli vůbec na ničem, že si svá stanoviska vyjasnili a ozřejmili a že napříště se jim o to lépe bude vyjednávat.

Vyjednavači se totiž daří, i když by se mu dařit nemělo.

autor: ern
Spustit audio