Ivan Štern: Má rok 1789 něco společného s rokem 1989?
Otázka je to nekorektní. Obsahuje i předpokládanou odpověď. Jinak by nemohla být vůbec položena. Sám časový rozestup spíš nabízí odpověď zápornou.
Jenže to by nesměl v druhé polovině 18. století žít Joseph von Sonnenfels! Tento námi zapomenutý rakouský humanista, rodák z Mikulova, zakladatel politické filosofie u nás, ceněný znalec divadelního umění a jazykovědy a zarytý stoupenec právního státu nás i dnes vyvede z omylu.
Čtěte také
Lipman Perlin, původně zemský rabín v Braniborsku a otec Sonnenfelsův, do Mikulova utekl před antisemitismem luteránského Pruska. Na rozdíl od ostatních, poněkud známějších mikulovských rabínů neusiloval o to stát se rabínem zázračným. Spíš ho krušilo, že antisemitismus katolického Rakouska si nijak nezadá s tím pruským.
Rozhodl se proto své tři syny dát pokřtít. Dostali i nové jméno: Wiener. Joseph, nyní Wiener, dobrodiní katolické víry zhodnotil studiem práv na vídeňské univerzitě. Jí zůstal věrný i nadále. Stal se prvním rakouským profesorem politických věd se zaměřením na moderní státní správu a na roli policie v ní.
Kus práce odvedl i při tvorbě sjednoceného trestního kodexu, vydaného císařovnou Marií Terezií jako závaznou normu pro všechny soudy v mocnářství. Císařovnu přesvědčil, že dobrá policejní práce se musí opírat o důkazy, a ne o vynucené přiznání delikventa, a dosáhl toho, že kodex zakázal mučení jako výslechovou metodu. Císaře Josefa pak přiměl, aby nádavkem k tomu zrušil trest smrti.
Čtěte také
To se už jmenoval Joseph von Sonnenfels. Povýšený císařovnou na dvorního radu a barona.
Jako dvorní rada nezahálel. Podílel se na budování moderního uspořádání státu, jenž kladl důraz na zákon a předpisy a překvapivě tak pokládal základy pro stát právní. Ačkoli soudci a státní úředníci byli jmenováni panovníkem, roli nejvyšší autority v jejich rozhodování sehrával právě zákon. Před ním si už tehdy začínali být všichni rovni.
Možná bychom namítli: Jaký že to právní stát, když se úředníci a soudci stali úředníky a soudci z vůle panovníka? Kdepak je jejich nezávislost? Sonnenfels měl už tehdy pro nás připravenou odpověď: Nezávislost nevzchází tolik ze způsobu, jak daný úřad vzniká, ale jakými pravidly se řídí. A pokud ta pravidla jsou dostatečně obecná a platná pro všechny bez výjimky, je jedno, zda se zrodí z vůle parlamentu anebo jen z vůle vladaře. Osobně před parlamentem dával přednost osvícenému vladaři.
Čtěte také
Vedla ho k tomu zkušenost s Francouzskou revolucí. V roce 1989 by mu táž zkušenost nejspíš diktovala varování před lehkomyslným přijímáním demokracie ve zjednodušeném pojetí o svobodných volbách a z nich vzešlé vůle většiny. Revoluci z roku 1789 označil za tyranii většiny. Přesvědčil se, že pokud nejsou většinová rozhodování usměrňována a pokud se jim dostane volného průchodu, zničí to podstatné. To, co společnost osvobozuje: Právní stát.
A tak rozdíl mezi rokem 1789 a 1989 by Sonnenfels nejspíš viděl jen ve způsobu provedení. Tehdy vše šlo ráz naráz. Dnes se totéž kradí krade a plíží nepozorovaně kolem nás. Z právního státu nám stejně nakonec zůstane skořápka původně dobře míněných předsevzetí.
Asi ani dvě stě let nestačí na to, abychom se důkladně poučili a třebas i podle toho jednali.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
