Ivan Štern: Kosovsko-srbský konflikt – předobraz konfliktu na Ukrajině

7. březen 2023

Už se mělo za to, že mezi Srbskem a Kosovem dojde k narovnání. I tady ale zmýlená neplatí. Srbský prezident Aleksandar Vučič a kosovský předseda vlády Albin Kurti sice dorazili do Bruselu, ne však proto, aby podepsali smlouvu, již pro ně připravili Němci s Francouzi, ale aby si o obsahu smlouvy popovídali s komisařem Josepem Borrellem.

Na cestu k narovnání vzájemného vztahu, zejména pak v otázce postavení srbské menšiny na severu Kosova, tvořící zde kompaktní národnostní ostrov, byl ochoten se vydat kosovský premiér, srbský prezident ne.

Čtěte také

Podpisem smlouvy by oficiálně uznal kosovský stát. Tomu se srbská politika urputně brání a doma by si tak vykoledoval otevřenou vzpouru. Ačkoli Srbsko jako kandidátská země na členství v Evropské unii verbálně uznává nezadatelné právo národů na sebeurčení, odmítá přirozeně přijmout, že by Kosované sebeurčujíce se sebeurčili i jejich srbské krajany na severu země. Tradiční příchylnost Srbska k Rusku věc navíc komplikuje. Ač stojí o členství v Unii, odmítá brát v potaz protiruské sankce.

I kdyby obsah smlouvy zněl sebeandělštěji, je v povaze Srbů nepřijímat žádná řešení, vnucovaná jim zvenku. Pokud přece jen na ně přistoupí, neberou je příliš vážně. Mementem je smlouva z Daytonu. Dnes bezmála 30 let stará je přesto Srby vnitřně odmítaná a z toho důvodu nedostatečně dotahovaná.

Manifesty za mír

S úspěchem se dá předpokládat, ač si srbský prezident přátelsky popovídal s bruselskými úředníky, že Srbsko smlouvu nakonec nepodepíše. Vážně začne brát jen takový text, který vzejde z přímého jednání mezi Bělehradem a Prištinou. A to je velice nepravděpodobné.

Čtěte také

Kdyby Srbové zasedli k jednacímu stolu s Kosovany, dali by jim najevo, že uznání kosovského státu není Bělehradu proti mysli. Jenže ono je mu proti mysli.   

Evropa tak v jistém zmenšení může testovat, jak by se ve větším rozsahu odvíjel rusko-ukrajinský vztah vedoucí k ukončení nynější ničivé války. K míru rozhodně nepovedou sebelépe a sebeupřímněji míněné iniciativy různých prostředníků.

K respektu hodné dohodě dojde jedině za podmínky, že spolu obě válčící strany začnou jednat. A protože obě strany si kladou druhou stranou obtížně skousnutelné podmínky, k jednacímu stolu mají nekonečně daleko. Spor, ač to zní hrozně, musí rozhodnout situace na bitevním poli. Evropu to zavazuje vůbec nejsilněji.

Ivan Štern

Jakékoli manifesty za mír, vyzývající k ukončení bojů na Ukrajině a k zastavení evropské vojenské pomoci, jak se o to naposledy pokusila jurodivá německá komunistka Sára Wagenknechtová spolu se stejně jurodivou německou feministkou Alicí Schwarzovou, nejsou jen zradou na demokracii. Nejsou ani cestou k míru, ale pouze k fašizaci Evropy.

Můžeme být proto rádi, že se dole na Balkáně kvůli podobnému konfliktu neválčí. Že oběma stranám stačí se na sebe usilovně mračit. Zatím.

Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost

autor: Ivan Štern
Spustit audio