Ivan Štern: Komunistická minulost prezidenta už nemusí vadit
Ukázalo se, že současný litevský prezident Gitanas Nauséda zatajil, že v roce 1988, krátce před pádem komunismu a osamostatněním Litvy, vstoupil do komunistické strany. Litevský politolog Kęstutis Girnius soudí, že i v této době, lidé, kteří vstupovali do komunistické strany, dobře věděli, že se nestávají členy Rotary klubu, aby se seznámili s vlivnými podnikateli.
Dávali tím najevo, že jsou smířeni s okupací Litvy sovětským Ruskem. V tom roce se ještě sotva dal čekat náhlý a fatální rozpad strany. Zásadně ale šlo o krok prostý jakékoli ideologie. Byl to projev racionální úvahy, jak si zlepšit kariérní vyhlídku.
Čtěte také
Podobně bychom mohli nahlížet i na drtivou většinu českých straníků, co si podali přihlášku po roce 1969. Nechtěli si přece kazit kariéru, a to i za cenu, že tím krokem bez výhrad souhlasili se sovětskou okupací Československa.
Litevský prezident do komunistické strany vstoupil proto, aby mohl vyjet do západního Německa a věnovat se tam vysokoškolským studiím. Připomíná tak českého kandidáta na prezidenta, Vladimíra Dlouhého.
Ten se rovněž stal komunistou, aby mu úřady v roce 1978 povolily studium na univerzitě v belgické Lovani. Zatímco členství litevského prezidenta bylo jinak až nápadně pasivní, náš kandidát na prezidenta po návratu z Belgie si ve straně až do roku 1989 občas zafunkcionařil.
Podvod na voliče
Utajené členství litevského prezidenta zmíněný politolog považuje za podvod na voličích. Pokládá si otázku, kolik z nich by bylo váhalo dát mu svůj hlas, kdyby byli věděli, jak to s ním v roce 1988 opravdu bylo. Kdyby se něco podobného provalilo na některého z ministrů litevské vlády, soudí, prezident by byl první, který by požadoval jeho rezignaci.
V dané chvíli by ale litevský prezident přesto neměl opouštět svůj úřad, a to vzhledem ke stávající nejisté politické situaci. Je nežádoucí vnášet do země další neklid. V následujících prezidentských volbách by už kandidovat neměl. Jak se k věci postaví sama litevská veřejnost, je zatím hádankou.
Česko stále doprovází komunistická minulost
Za to česká veřejnost si našeho kandidáta na prezidenta v době, kdy byl v Klausově vládě ministrem průmyslu, vysoce cenila. Pravidelně figuroval na špici žebříčku nejpopulárnějších českých politiků. Bylo to jistá záhada. Češi možná komunistickou minulost tak úkorně nevnímali. Ani nemohli. V Klausově vládě, nemluvě o pozdější vládě Zemanově, se to bývalými komunisty jen hemžilo.
Komunistická minulost v hodině dvanácté české veřejnosti nevadila ani u dnešního prezidenta. Ten se s ní na rozdíl od litevského kolegy ale netajil.
Pro dnešní obyvatele střední a východní Evropy skutečnost, zda někdo byl, či nebyl komunistou, není nejspíš už tak třeskutá. Tajnůstkaření litevského prezidenta je ale z jiného soudku. Zavání podvodem. A to je už zcela jiná pohádka.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
