Ivan Štern: Idea českého státu a 17. listopad

16. listopad 2013

Zvláštní je, že si v souvislosti se 17. listopadem spíš vzpomenu na athénské studenty, jejichž demonstraci ten den v roce 1973 nechala utopit v krvi vládnoucí plukovnická junta – patrně jim ten počin věnovala ke dni studentstva – než abych vzpomínal na rok 1989.

A pokud přece, lámu si hlavu záhadou, proč dodnes nevíme nic o pozadí údajné smrti studenta Šmída, proč dodnes nevíme o jejím předstírání jistým estébáckým důstojníkem, který se tehdy položil předstíraje mrtvolu na dlažbu Národní třídy.

Nevíme to možná proto, že nás to dnes už nezajímá.

Jedno by nás ale zajímat mělo. Masaryk nás kdysi varoval, že státy žijí z idejí, na nichž se zrodily. Obávám se, že náš novodobý český stát se zrodil na ideji, na jejímž počátku nalezneme osudové předstírání onoho estébáckého důstojníka.

Vzpomeňme jen, do čeho všeho jsme se od té doby vemluvili a namlouvali.

Měli jsme být miláčky Evropy. Údajně jsme zvládli nejrychleji obnovu demokracie a právního státu. Dnes zjišťujeme, že naše demokracie je více předstíraná, že nám fakticky nevládnou lidé z voleb vzešlí, ale jakési temné postavy v pozadí. Říkají si „političtí podnikatelé“. Politická věda je ale označuje jako oligarchii a její vládu považuje za konec nadějí na reálnou demokracii a za začátek demokracie pouze předstírané.

Jen kolik útrpných pohledů jsme museli snést, pozorujíce zcela nesrozumitelné chování rádoby svrchovaného premiéra Nečase na evropských summitech, kde v marné snaze zalíbit se prezidentu Klausovi předstíral, jakou jsme nezávislou republikou, nepřipojiv se k žádné iniciativě vedoucí ke zvýšení mezievropské solidarity. Tradičně korektní západoevropští politici ho sledovali pohledy, které kdyby mohly otevřeně mluvit, patrně by promluvily o nás jako o osině zapíchnuté kdesi.

Za celých dvacet pět let jsme nebyli s to vypořádat se s komunistickým dědictvím a stále tu máme starou komunistickou stranu s velice silným voličským zázemím. Za to, když se to kdykoli v té době hodilo, abychom odvedli pozornost od skutečných problémů, předstírali jsme, že jsme zaťatými antikomunistickými bojovníky. To se nám přítomnost komunistů najednou zatraceně hodila. V mezičase jsme pak žehrali, že na scéně překážejí a že si vlastně s nimi nevíme rady. Zejména kdykoli, kdy oni sami předstírali, že ví nejlépe, jak se chovat demokraticky, nekrást a hýčkat si na prsou právní stát.

Možná by stačilo pohlédnout na sebe očima našich sousedů. Asi bychom byli nepříjemně překvapeni. Podle mého nás nepochybně vidí podobně, jako my vidíme naše komunisty. Svým věčným předstíráním čehosi jim ve středu Evropy nejsme ničím užitečným. Jen tu jaksi překážíme a zacláníme. Ostatně není divu: žijeme přece z ideje, na níž jsme se zrodili.

autor: ern
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.