Ivan Hoffman: Zemanovy rozmary

02933497.jpeg
02933497.jpeg
Prezidentův vzkaz stranám bývalé vládní koalice, aby mu předložily notářský ověřené podpisy poslanců, ochotných podpořit případnou vládu Miroslavy Němcové, neznamená, že když tyto podpisy obdrží, Němcovou sestavením vlády pověří.

Možná ano, možná ne. Jisté je jenom to, že když notářsky ověřené podpisy neobdrží, bude Miroslavu Němcovou ignorovat. Zatímco se na Zemana snáší kritika, že si nepatřičně uzurpuje moc, která mu nepřísluší, prezidentův vliv roste v nepřímé úměře k tomu, jak upadá vliv parlamentu a politických stran. Prezident si zkrátka dovoluje pouze to, co mu politické strany zastoupené v parlamentu dovolí.

Na pozdvižení kolem notářského ověřování podpisů je vidět, že nechuť většiny poslanců rozpustit sněmovnu a umožnit předčasné volby, nemusela plynout z jejich obavy o osud parlamentní demokracie. Pravděpodobnější je, že kapři pouze hledali alibi, proč si nevypustit rybník a teď jsou zaskočeni, když si to jejich alibi chce prezident ověřit. Podstoupit tu ponižující notářskou proceduru brání poslancům jejich majestát, pocit vlastní důležitosti, odmítnou-li ale, hodně lidí to pochopí jako přiznání, že už většinu nemají a kdo ví, zda ji vůbec měli.

Příběh, který se v prvním plánu jeví jako potíž zákonodárců se svévolným prezidentem, má více rovin a zajímavějších, než je ta, ve které se řeší Miloš Zeman. Například můžeme sledovat, jak ODS začne svou nedůvěryhodnost kompenzovat politováníhodností, čili ze suveréna se změní na chudáka, kterému se ubližuje. To vždycky vynese nějaké hlasy. Anebo bude zajímavé pozorovat Kalouska, jak bude solidární s chudáky sociálními demokraty, kvůli tomu jak je Zeman rozebírá na součástky. To je zas věčný příběh Kalouskova mimořádného koaličního potenciálu. Zabývat se Zemanem je skoro ztráta času. Počíná si přesně tak, jak to sliboval v kampani, kterou právě kvůli tomu co sliboval a co teď dělá, vyhrál.