Ivan Hoffman: Svět Mira Kusého

Miroslav Kusý
Miroslav Kusý

Miroslav Kusý byl politologem, filosofem, publicistou a příležitostně i politikem ve zlomových okamžicích, kdy o něco šlo, čili v letech 1968 až 1969 a pak v letech 1989 až 1992. Pro ty, kteří ho znali osobně, to ale byl především rovný chlap, který budil respekt svou statečností.

Kusý byl marxistou, který celoživotně věřil v potenciál svobody a lidských práv. Zpochybňoval roli ideologií a účel u něj nikdy nesvětil prostředky. Byl erudovaným oponentem režimů, ale současně diskutérem, který byl otevřený i argumentům lidí jiné názorové orientace. Logicky se stal signatářem Charty 77, i když na Slovensku je šlo spočítat na prstech jedné ruky. 

Nezdá se mi to?

Do světa Mira Kusého jsem nahlédl před dvaatřiceti lety. Často si vzpomenu, jak se u něj konalo jedno ze setkání spisovatelů kolem časopisu Obsah. Díky podezíravosti minulého režimu, který řadu skvělých autorů vyloučil z dobového mainstreamu, to na samizdatové literární periferii žilo.

Ivan Hoffman: Frustrace střední třídy je globální. Všichni jsou tak trochu rozzlobenými Francouzi

03615507.jpeg

V novém roce si připomeneme třicet let od událostí listopadu 1989. Jak se společnost za tu dobu změnila a využili jsme potenciál vydobyté demokracie a svobody?

Několikrát do roka se zakázaní spisovatelé konspirativně potkávali a já se mezi ně dostal po protekci, díky Kusého příteli Milanu Šimečkovi. Říkal jsem si tenkrát a cítím to tak i po letech: Tolik úžasných lidí na jednom místě! Taková koncentrace svobodomyslnosti, moudrosti a přátelství! Je to doopravdy? Nezdá se mi to? 

Stále je všechny slyším v tom přátelském rozhovoru v obýváku Mira Kusého: Ludvíka Vaculíka, Milana Šimečku, Milana Uhdeho, Jana Trefuku, Václava Havla, Miroslava Zikmunda, Evu Kantůrkovou, Zdeňka Rotrekla, Jiřího Kratochvíla, Zdeňka Kotrlého, Lenku Procházkovou, Zdeňka Urbánka, Milana Jungmana, Sergeje Machonina.

Svědek tolerance

Být hostitelem takového setkání mohl být pouze někdo, kdo má současně vkus a kuráž. Kusý byl celoživotním zosobněním obojího. V eseji o občanské statečnosti si Miro Kusý v temném roce 1980 povzdechl, že kvůli aktuální bojové publicistice, vyžadované okolnostmi, není čas věnovat se filosofickým úvahám. 

Kusému se ovšem i do té aktuální publicistiky zarputile promítla obhajoba mravnosti, vše politické vztahoval k člověku, k jeho důstojnosti a občanské odpovědnosti.

S Miroslavem Kusým odešel aktér a současně svědek světa, ve kterém u jednoho stolu debatují katolík, marxista a liberální demokrat coby slušní lidé, sdílející společnou víru v lidskost člověčího údělu. To je něco, co propagandisté nikdy nepochopí.

Spustit audio

Související