Ivan Hoffman: Posmrtná popularita

Ještě štěstí, že se mezi negativními referencemi našla i jedna pozitivní, kdy o zavražděném jeho známý tvrdí, že šlo o pracovitou sociálně demokratickou včeličku v pozadí, která poslední dobou už hlavně pečovala o svůj dům a věnovala se rodině.

Právě s ohledem na rodinu je mrzuté, že se zavražděný nemůže četným nařčením a podezřením bránit, jak to činil, když byl mezi živými. Byl v tom dobrý. Nikdy se mu neprokázala žádná machinace s pozemky, nebyl potrestán za dopravní přestupky ani za údajné vydírání. To až teď, když se nemůže bránit, se o něm nemluví jinak, než jako o kmotrovi a mafiánovi. Na povrch vyplouvají historky, které si před tím pamětníci obezřetně nechávali pro sebe, a investigativně se fotografuje honosné sídlo, které mu zaživa závidělo jen pár sousedů.

Že by si pan Houska vzal sebou do hrobu nějaké originální know-how, jak ke svému prospěchu skloubit podnikání a politiku, se asi říct nedá. Způsob, jakým na krajské úrovni kvete klientelismus a korupce dávno není žádným tajemstvím. Zatímco velká politika je jakž takž podrobena mediální kontrole, ta krajská se provozuje na periférii mediálního zájmu. Aby se svět krajských mafií ocitnul ve světle reflektorů, musí se mu o promo postarat profesionální anebo alespoň amatérský zabiják. Jinak by nikoho nenapadlo přemýšlet třeba nad tím, proč panu Houskovi poslal pan Hašek pětilitrovou láhev výtečné whisky, jak to nyní dává k lepšímu pan Paroubek.