Ivan Hoffman: Krajský svátek demokracie

16. září 2020

O volbách se říká, že jsou svátkem demokracie. Abych se ujistil, že je tomu tak i v případě těch krajských, přečetl jsem si pozorně paragraf 35 zákona o krajích, pojednávající o pravomoci zastupitelstva.

Pokud je demokracie vládou lidu, pak v krajích lid vládne prostřednictvím zastupitelů. Ti ovšem rozhodují jen ve věcech, které patří do samostatné působnosti, přičemž nic skutečně zásadního, co by voličům mohlo změnit život, v jejich samostatné působnosti nenajdeme.

Čtěte také

Proto soudím, že za účast vděčí krajské volby jedině tomu, že jsou svátkem. Lidé rádi volí. Bylo tomu tak i za minulého režimu, kdy podobně jako dnes nešlo zvolit něco jiného, než co jsme měli.

Říká se, že lidé volit museli, ale já jsem k volbám nechodil a nikdo mi za to hlavu neutrhl. Když se pak lid revolučně dožadoval voleb svobodných, činil tak s naléhavostí, jako by měl získat samotné volební právo. 

Při pohledu na účast to ale dnes vypadá, jako by si lid vyvzdoroval právo nevolit, respektive volit jenom svátečně.

Jak by dopadly skutečně svobodné volby, si můžeme pouze představovat. Kdyby lidé v kraji mohli rozhodovat, jak chtějí žít a jejich zastupitelé by měli volné ruce, třeba by se ukázalo, že s tím, na co reptáme, jsme ve skutečnosti spokojeni. A změny chceme pouze kosmetické, tedy onen mírný pokrok v mezích zákona.

Demokratická divočina

Ale je taky možné, že by v některém kraji lidé usoudili, že jim nevadí neekologické automobily, geneticky upravené potraviny. Anebo že ve svém kraji nechtějí žádné plasty, roboty, vlky či cokoli z Číny, včetně Číňanů. 

Čtěte také

Někde by lidé ve svém kraji svobodně zřídili domobranu, jinde naopak zakázali zbraně a armádu. Kdoví, co by se stalo, kdyby lid lokálně v kraji rozhodoval, které celostátní či evropské zákony a normy mu přijdou chytré a užitečné, a které nikoli. Anebo kdyby lid svobodně rozhodl, co privatizovat a co naopak v zájmu lidu znárodnit.

Dobrodružná je už jen ta představa, že by si lidé v jednom kraji zvolili starý, ještě neglobalizovaný soutěživý kapitalismus, ve druhém socialismus s lidskou tváří a ve třetím osvícenou monarchii. Je to totiž představa nevídaného experimentu, ve kterém by v reálném čase lidé porovnávali důsledek své svobodné demokratické volby na vlastní kůži. 

Ivan Hoffman

Možná by lidé v kraji, kde ve volbách zvítězila sociální spravedlnost, záviděli sousedům ve vedlejším kraji, že si užívají předností volné soutěže. A možná by ti z kapitalistického kraje záviděli sousedům jejich socialistické sociální jistoty anebo moderně feudální stabilitu.

Žádná taková demokratická divočina samozřejmě nehrozí. Volby určitě zůstanou bezpečným svátkem. Především proto, že kdyby mohly něco změnit, prostřednictvím svých zastupitelů bychom si je demokraticky zakázali.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio