Ivan Hoffman: Den věrozvěstů

5. červenec 2014
Svatí Cyril a Metoděj. Obraz polského malíře Jana Matejky (uživatel Baciyelmo)

Připomínka příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje ze všeho nejvíce vybízí k otázce, jak živá je ještě víra, kterou kdysi zvěstovali našim předkům. Spíše než ke křesťanské víře se česká společnost hlásí ke křesťanské tradici anebo ke křesťanským principům, které utvářely charakter západní civilizace.

Převládá pocit, že to stačí. V dnešní Evropě jsou sice křesťané vůči jinak věřícím ve většině, ale křesťanství je nepovinné. Víra je privátním projevem přesvědčení, nikoli státní či dokonce kontinentální doktrínou, čehož důsledkem je Evropa spíše multikulturní, než křesťanská a spíše ekumenická, než katolická.

Úlevné na tom je, že současné křesťanství není nesnášenlivé, fanatické, radikální, či militantní, neboť všechna tato adjektiva činí jakékoli náboženství nedůvěryhodným a nebezpečným.

Jiná věc je, že moderní křesťan bývá ve víře vlažný a společenství křesťanů že působí jako zájmové spolky uzavřené do sebe a holdující od života odtrženým rituálům. To zjevně neodpovídá ambicím evangelia, které nabádá křesťany, aby byli solí země a svým životním příkladem křesťanské hodnoty šířili, nikoli je pouze v ústraní vyznávali.

Čtěte také

Cyril a Metoděj mají status slovanských věrozvěstů, ale vedle zvěstování víry se jim připisuje i šíření vzdělanosti. Je dobré si připomínat, že víra a vzdělanost jdou ruku v ruce, že si neprotiřečí. Podobně jsou Cyril a Metoděj inspirací v tom, že ve světě soupeřících mocenských zájmů uspěli díky obratné diplomacii.

Při pohledu na dnešní Evropu, integrovanou sítí smluv, zákonů, pravidel a nařízení, se může zdát, že mise Cyrila a Metoděje, evropských spolupatronů je zdárně završena. Vlastně zbývá jen detail: Aby Cyril a Metoděj přišli kontinentu, který se klaní zlatému teleti, zvěstovat víru v něco lepšího, víru v něco, co má budoucnost. Víru v lásku, coby prostředek i smysl všeho.