Ivan Binar: Lázeňští mravenci

Jánské Koupele, pramen
Jánské Koupele, pramen
0:00
/
0:00

A je tu podzim s melancholií listí spadaného do říčního proudu.

Řeka se jmenuje Moravice, stéká z Hrubého Jeseníku a prodrala se už dvěma zástavami: Moravskou Hartou a Kružberskou přehradou. Něco jsme z ní vypili, vysprchovali a spláchli do záchodů, ale většina zbyla a míří ke svému cíli – společně s Opavou a Odrou do Baltu. 

Jsme v Jánských Koupelích, půvabných lázních po obou březích Moravice, kousek od Vítkova v opavském okrese. Bejvávalo… Nejpůvabnější bývaly, když je vlastnil hrabě Camillo Razumovský, ale řeka a příroda kolkolem je půvabná i dnes.

Léčily se tu choroby srdce a krevního oběhu, dna, otylost, hemoroidy, závislost na nikotinu, morfinu a alkoholu, nemocné nervy, zažívací ústrojí  a spousta dalších neduhů. Za komunistů se tu rekreovali odboráři – dělníci, rolníci i pracující inteligence.

Ze čtyř pramenů prýštila skvělá minerálka. Už neprýští, bez užitku odtéká do řeky. Čtvrt století jsou lázně opuštěné; i přesto, že v roce 2005 byly zapsány do seznamu kulturních památek, i přesto, že mají majitele – před třemi roky je koupili podnikatel Petr Lexa a tenista Tomáš Berdych za pouhých 10 milionů – a ještě nic nepodnikli. Vůbec nic.

Tady už je vydrancováno

Vznosné lázeňské budovy mají vytlučená okna, vylámané dveře, zničené podlahy. Opadaná omítka, rozflákaný mramor, trosky, svinstvo, bezútěšno. Jen zkáza a zmar.

Neonacisté se tu ukájeli nápisy na zdech černou barvou, antifa s nimi soutěžila rudými nápisy, stydno citovat. Když je to přestalo bavit, odtáhli jinam a lázně přenechali duchům.

I duchové už odtáhli, vytrvalo statečné bejlí: úporně prorůstá asfaltem. A pilní mravenci budují umné kupy v rozpadlých altánech a zdá se, že jim lázeňský pobyt prospívá.

Vtom jsme zaslechli klapot kopyt. A už tu byli čtyři rejtaři jak z Třicetileté války, na dvou hnědácích, šimlovi a vraníku, červené a modré mundúry, zlaté prýmky na prsou a šavle po boku. Projeli pyšně a nevšímavě, sotva odpověděli na pozdrav. Zjevení. Jedou snad do boje, nebo loupit a drancovat? Kde že, jeli jen cosi pseudohistorického oslavovat.      

Ivan Binar, spisovatel a překladatel

Tady už je vydrancováno. Jen pilní mravenci se činí, budují svoje sídliště, svůj životní prostor na troskách lidské lhostejnosti. Přenecháme snad celou tu zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku i hrob svědomitým mravencům?