Iva Pekárková: Zkouška z angličtiny
Můj kamarád Pavel je jazykový fenomén. V rodném Brně mluví brněnsky, v Praze pražsky, v Itálii italsky, ve Španělsku španělsky, ve Francii francouzsky.
V Německu nemluví skoro vůbec, přestože němčinu zná docela dobře. Ví, že by se plynně nedomluvil, a je mu zatěžko nějaký jazyk lámat a dopouštět se gramatických chyb.
Iva Pekárková: Je to na houby
Před víc než deseti lety, když jsme byli v Anglii rok nebo dva, jsem v londýnském parku objevila šest bedel vysokých.
Není se čemu divit, že se Pavel v Londýně už dlouhá léta živí – vyučováním angličtiny. Poněkud troufalé povolání pro cizince, který se anglicky naučil až někdy ve dvaceti, ale Pavel ho vykonává skvěle.
Nevím, jak se to mohlo stát – snad je to zázrak, snad skvělý hudební sluch, snad mimořádně ohebný jazyk a rty, snad všechno dohromady – ale Pavel mluví anglicky prakticky bez přízvuku. Převážná většina rodilých mluvčích nepozná, že není rodilý Brit, jen si obvykle nejsou jistí, z které části Anglie pochází.
Iva Pekárková: Praha bez ekonomických migrantů
Jak tak sleduju předvolební boj, všimla jsem si, že nejen malá městečka v nebohatých krajích mají své lokální bojovníky za čistotu národa.
Pavel jezdí do Česka dost často – má tam spoustu příbuzných a známých – ale nepočítá s tím, že by se do staré vlasti někdy vrátil natrvalo. A tak, když nás před víc než dvěma lety překvapil výsledek referenda a Británie se začala, velmi rozpačitě, připravovat na vystoupení z Evropské unie, rozhodl se Pavel, že se stane britským občanem.
Jednou z povinností každého žadatele – poté, co pobude v Británii nejméně pět let jako legální přistěhovalec, vyplní předlouhý dotazník a zaplatí v současné době něco přes 1300 liber – je prokázat, že mluví slušně anglicky. Diplom z Oxfordu nebyl Pavlovi nic platný. Musel se dostavit ke zkoušce.
A to byl kámen úrazu
Kdyby aspoň byla písemná. Tu by Pavel zvládl levou zadní. Naneštěstí zkouška byla ústní a v malé místnůstce teď proti Pavlovi seděl chlapík neurčitého věku, neurčitého původu a velmi neurčité angličtiny. Pavla by nikdy nenapadlo, že jeho jazykové znalosti nebude testovat rodilý Angličan.
„V Anglii vy pořád pracovat, ano?“ pronesl chlapík, jakmile si sedli.
A v Pavlovi se vzbouřil učitelský syndrom. „Pořád jsem pracoVAL,“ odvětil pomalu, s pečlivou výslovností, tak jak mluvívá ke studentům v kurzu pro mírně pokročilé. „Anebo můžete říct: už pět let v Anglii pracuJI. Případně také…“
Jak mluvil, nevšiml si, že výraz zkoušejícího čím dál tím víc temní. Zjevně byl připraven poprat se se všemožnými přízvuky a špatně vystavěnými větami, ale aby ho někdo začal poučovat, na to připraven nebyl. A tak Pavlovi od srdce vynadal a pak si něco zapsal do papírů.
„Prolezl jsem,“ oznámil mi ten večer Pavel. „Ale s odřenýma ušima.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
