Investice do stáří. Preventivní medicínou by stát ušetřil až bilion korun ročně, upozorňuje lékař

Holmerová kdysi v jednom rozhovoru s nadsázkou zmínila, jak sama uvádí, že stáří je ve své podstatě bezvěkost. To se nakonec v mediích ukotvilo jako platný status.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Změna valorizace penzí dělá zlou krev ve Sněmovně i ve společnosti

„Je důvod, proč o bezvěkosti v tomto období života mluvit. V našem životě je spousta různých mezníků. Odlišujeme předškolní věk, školní věk, zakončení školy, maturitu, absolvování vysoké školy atd., a nakonec odchod do důchodu, což je poslední úřední výkon, který absolvujeme. Po tom ale následuje ještě dlouhé období života a v něm záleží na tom, v jak funkčním stavu je, jaká je jeho kvalita a jaký je jeho postoj,“ míní Holmerová.

Dlouhověkost je podle Jaroslava Lormana, který řídí organizaci Život 90, jež řadu let podporuje seniory v nezávislém životě, o samostatném rozhodování a účasti na společenském dění, očekávání, které má v dnešní době člověk před sebou.

Je důležité, aby lidé přemýšleli nad tím, že zítra je taky den, tak aby se neuhonili.
František Zámola

„Víme, že tady jsme déle, což je na jednu stranu skutečnost, za kterou můžeme být vděční, ale na druhou stranu to může být věc, která nahání strach. Myslím si, že jsme vděční za to, že tu možnost máme, že naše západní civilizace přinesla výdobytky, které umožňují to, že člověk žije déle, ale otázka je, jestli se ta kvantifikovatelná dlouhověkost opravdu projevuje v kvalitě života, v té radosti, kterou ze života můžeme mít. Ono je to dvojsečné, dlouhověkost je mince se dvěma stranami,“ vysvětluje Lorman.

Vypořádat se se stárnutím musí každý po svém

Otázkou je také ale to, zdali lidé o dlouhověkost stojí. Medicína sice pracuje na tom, aby dožití člověka bylo co nejdelší, ale z pohledu jedince, který do tohoto procesu může zasáhnout jen velmi málo, nemusí být vidina dlouhověkosti vždy přívětivá.

Čtěte také

Julie Hrstková: Sliby politiků vysoký důchod nezajistí

„Když se na dlouhověkost podívám zespodu ze strany jednotlivého člověka, tak jde o fakt, se kterým se vypořádává každý jinak. V naší organizaci Život 90 se potkáváme s lidmi, kteří říkají: ‚já už tady nechci být, já nevím, proč mě tady pán bůh nechává, můj život nemá smysl‘. A potkáváme se s lidmi, kteří jsou plní energie, kteří se snaží pomáhat druhým, užívají si to, že je zase znovu krásný den a že přichází jaro, říká Lorman.

Nebrat sociální sítě příliš vážně

Podle Františka Zámoly, lékaře, odborníka na genetiku životního stylu, ale také na nutriční a sportovní genetiku, existuje několik faktorů, jak pomoci prodloužit věk. Patří mezi ně typicky pravidelný pohybový režim, a to nejmíň čtyřikrát týdně, správné stravování, které souvisí s potřebnými informacemi o potravinách, kvalitní spánek, kterého nesmí být příliš, ale ani málo a také psychická hygiena.

Jsme hodně zvyklí žít na dluh vůči sobě, a to se s věkem nasčítá.
Jaroslav Lorman

„Je dobré umět se vyvarovat stresu. Je důležité, aby lidé přemýšleli nad tím, že zítra je taky den, aby se neuhonili a novými možnostmi, sociálními sítěmi, technologemi si nenechali ovlivňovat svůj život. Těch aspektů je velké množství, ale každopádně je důležité, aby se člověk, když se ráno probudí, těšil na následující den, aby se těšil na setkání s lidmi a večer se uklidnil a případně měl jasný plán na zítřek,“ vysvětluje Zámola.

Žijeme s dluhem, který si vytvoříme v mládí

Lidé ale v organizaci Život 90 příliš nelitují toho, že by v mládí nežili zdravě podle doporučení odborníků, jak uvádí Lorman, spíše litují toho, co nestihli.

Čtěte také

David Klimeš: Valorizace hlouposti

„My jsme hodně zvyklí žít na dluh vůči sobě a jsme zvyklí se orientovat podle všech možných povinností a úkolů, které člověk má. Bylo by určitě dobře, kdybychom věnovali pozornost všemu, co nám radí odborníci, ale jednoduše nejsme zvyklí takto žít. Je pro nás běžné ráno vstát vystartovat, pustit se do nějakých úkolů. Ono se to samozřejmě všechno sčítá, všechno se to někde kumuluje a poté projevuje, ale je to velikánský dluh, který vidíme až s přibývajícím věkem,“ míní Lorman.

Investice do stáří ze strany státu

Stárnutí a stáří je nutné řešit v rámci státu i z finanční stránky. Společnost HealthyLongevity.clinic, ve které pracuje Zámola, upozornila na to, že přínos každé investované koruny do lepšího zdraví by byl 1,70 Kč, což odpovídá růstu HDP o necelé jedno procento ročně.

„Statisticky to vychází, že pokud by se postupovalo cestou preventivní medicíny, tak by stát skutečně ušetřil až bilion korun ročně. Krátkodobě to vypadá nákladně, protože v rámci preventivní medicíny musíte investovat do různých testů, diagnostických metod, věcí, které nehradí pojišťovna, ale z dlouhodobého hlediska díky prevenci dokážeme něco přibrzdit, něčemu dokážeme předejít, a proto jsou ty úspory významné,“ dodává Zámola.

Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Martina Mašková. (repríza)