Invazní rostliny působí škody. Polovina vlastníků pozemků s námi nekomunikuje, stěžuje si KRNAP

4. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šťovík alpský

Invazní rostliny se postupně šíří i do vyšších partií Krkonoš a do budoucna hrozí, že vytlačí původní druhy. Správa krkonošského národního parku se proti nim snaží bojovat. Naráží ale na nezájem ze strany majitelů dotčených pozemků. Bez jejich souhlasu přitom zásah proti nepůvodním druhům nelze provést. 

„Zhruba padesát procent vlastníků, na jejichž pozemku jsme zjistili výskyt invazní rostliny, nám bylo ochotno odpovědět a udělit souhlas. Pouze malé procento se vyloženě proti jakémukoliv opatření ohradilo, že na svých pozemcích nic provádět nechtějí nebo si to zrealizují sami. A zhruba čtyřicet osm procent oslovených vlastníků prostě nereagovalo,“ shrnuje Tomáš Janata z Oddělení ochrany přírody Správy krkonošského národního parku.

Čtěte také

Zákon o ochraně přírody a krajiny sice nabízí nástroje, s jejichž pomocí by správa mohla na postižených místech zasáhnout i bez souhlasu vlastníků. Ochranáři ale doufají, že se jim podaří se s majiteli pozemků domluvit běžnou cestou.

„Jedním z nejlepších způsobů, jak regulovat invazní rostliny, tak je vůbec nevytvářet prostor, kde by mohly existovat. To znamená správnou péčí o krajinu,“ dodává Janata.

Záhonky a skalky jako jádro invaze

Šíření invazních druhů souvisí s lidskou činností, ať už kvůli pohybu turistů nebo pěstování nepůvodních druhů u lidských sídel. Důkazem je například kolotočník ozdobný, který si obyvatelé hor kvůli jeho půvabnému vzhledu sázejí kolem domů. Jde ale o kytku, která je schopná ze zahrádek a záhonků uniknout a vytlačit z okolní krajiny původní druhy.

Kolotočník ozdobný

„Šíří se semínky, dělá asi i krátké odnože a je schopná vytvořit docela pěkný pokryvný porost, který potom rdousí ostatní kytky, které rostou s ním. A když se podíváte do Orlických hor, tam člověk vidí už jen červeno-žluté porosty dvou kytek, kolotočníku a netýkavky Royleovy,“ popisuje botanik Jiří Sádlo z Botanického ústavu Akademie věd.

Dalším agresivním druhem je například šťovík alpský, který do Krkonoš zřejmě přes stovkami let přinesli němečtí kolonisté z Alp a pěstovali ho z praktických důvodů.

Nyní se ale šťovík šíří i ve vyšších partiích Krkonoš a jeho obrovské zelené listy vrhají stín na menší původní druhy. Navíc mění chemické složení půdy – uvadající listy do země přinášejí dusík, který v jinak chudé horské půdě obvykle chybí.

Rozchodník bledý

Jiří Sádlo upozorňuje i potenciálně rizikový rozchodník bledý, který je součástí trávníků před domy, odkud se opět může šířit do cenných horských ekosystémů.

„Už jsem viděl ve Špindlerově mlýně padesátimetrový trávník, ve kterém tato kytka převládala a v podstatě vystrnadila všechny ostatní druhy,“ dodává.

Jak člověk ovlivňuje šíření invazních druhů

Botanici proto v Krkonoších spustili projekt, který je součástí velkého mezinárodního výzkumu zaměřeného na invazní druhy. Pomocí malých iontových měničů a mikroklimatických sond monitorují složení půdy a lokální podmínky v různých výškových segmentech Krkonoš.

Rozchodník bledý

„Cílem projektu je mít spoustu podobných transektů všude možně ve světě a dívat se na to, jak vliv člověka a potenciálně i změny klimatu ovlivňují šíření vybraných druhů rostlin z podhůří do nejcennější zóny, kde je tundra,“ vysvětluje botanik Jan Pergl z Botanického ústavu Akademie věd.

Krkonoše jsou do projektu zařazeny vedle lokalit třeba z Ruska, Kanady, Islandu nebo míst na jižní polokouli.

 Poslechněte si celou Naturu Ondřeje Nováka.

autor: Ondřej Novák
Spustit audio