Intimní historie - opilství
Další díl Intimní historie, který vzniká podle stejnojmenné knížky PhDr. Vlastimila Vondrušky, zasvětíme přijímání alkoholu v lidských dějinách. I tato oblast lidského života se během staletí mnohokrát proměnila a navíc po sobě zanechala dostatek důkazů...
Ukázka z knížky Intimní historie
"Kromě zpráv o erotice nemáme o ničem z oblasti, kterou bychom mohli nazvat jako intimní, tolik informací, jako o víně, pivu a pití vůbec. Na opilost se totiž lidé od starověku dívali většinou shovívavě. Blázni a opilci bývali nejen chráněni, ale často dokonce požívali zvláštní úcty, neboť podle názoru ostatních bylo jejich vytržení způsobeno milostí boží. Božské vytržení a extáze se považovaly za vyšší formu myšlení, při které je člověk nadán schopnostmi vidět dál než prostí smrtelníci. Ve stavu extáze bylo možno věštit a také léčit. Ústy opilců promlouval podle představ lidí bůh. To platilo zvláště v Mezopotámii, kde k náboženským projevům vždy patřily emoce. Proto mohl člověk vyznávat víru tím, že obcoval s kněžkami lásky v babylonském chrámu, stejně jako se mohl opíjet, samozřejmě pouze vínem z chrámových vinic, za které platil kněžím. Pak měl jistotu, že jeho opilost bude ta správná, bohem požehnaná. Vztah Sumerů k pití vyjadřuje i dochované přísloví: "Kdo nezná pivo, neví, co je dobré."
Ukázka z knížky Intimní historie
"V devátém století stanovil koncil v Cáchách převodní tabulku, jaké množství nápojů mohou řádoví kanovníci denně vypít. Po dlouhé diskusi se církevní otcové usnesli na závěru: "Nechť každý den dostávají pět liber vína, pokud se víno v dané oblasti vyrábí, vyrábí-li se ho málo, nechť dostávají tři libry vína a tři libry piva, a pokud se tam nevyrábí víno žádné, nechť dostávají libru vína ( dovezeného a koupeného odjinud) a pět liber piva". O tom, že se pivo považovalo za podřadné pití, svědčí i nařízení pro mnichy fuldského kláštera, které převzala většina středoevropských benediktinských
klášterů. V době, kdy mniši drželi půst anebo konali pokání, měli zakázáno pít víno a směli jen hasit žízeň - vodou nebo pivem."
Ukázka z knížky Intimní historie
"Daniel Adam z Veleslavína v úvodu k českému vydání kroniky napsal:"Čechové se od sousedů svých Němcův, a zvláště Sasuov opíjeti naučili, ale bojím se, že již učedlníci převýšili v tom umění své mistry. To máme z porušení přirození svého, že od jiných vždycky snáze pochopíme to, co jest škodného a zlého, nežli co jest dobrého. Když jsme se od Nemcuov opilectví naučili, proč zase od Vlachův, kterýchž také více než dost mezi sebou máme, střízlivosti se neučíme?" Sasové měli v té době pověst největších opilců, jak potvrzuje i Jan Mirotický: "Není k víře podobné, jak mnoho toho nápoje ten nejnestřízlivější národ do sebe vlévá, jak se velice vespolek ku pití nutí."
Vynechat ovšem s PhDr. Vlastimilem Vondruškou nesmíme ani ekonomickou stránku věci, která pití piva a vína velmi jednoznačně určila k pití jednotlivým vrstvám obyvatel.
Takový byl tedy pohled do historie opilství v lidských dějinách. Příště už se s PhDr. Vlastimilem Vondruškou posadíme ke stolu a budeme vzpomínat, jak se vyvíjela pravidla stolování od starověku až po nedávnou minulost. Stačí si poslechnout historický magazín Zrcadlo s premiérou 29. února 2008.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.