Interview s Jířím Stránským: Nejdůležitější je pravda. Jakmile začnete v díle něco vysvětlovat, lžete

„Rodina chystá, že na lodi Tajemství bratří Formanů něco bude. Pozvali tam mé kamarády a já jsem jen dával pozor, abych jim mohl říct, až přijdou, že jim zaručuji, že budou mezi samými slušnými lidmi," říká v den svých narozenin host Interview Plus Jiří Stránský.

Jde mi o stručnost – potřebuji uvést příklad a vím, že už nic z toho nepoužiji. Že mám balíky těch příběhů, co jsem si propašoval z kriminálu na radu Jana Zahradníčka, mého milovaného básníka. Ten říkal, že když jsem už řekl, že jsem spisovatel, tak je moje povinností zaznamenávat příběhy lidí, se kterými budu na cele nebo na cimře a někde v podzemí. A tam člověk musí být stručný. Musí se to naučit.Jiří Stránský

V Interview Plus vzpomíná na své dětství a na to, jak mu později skauting pomáhal přežít lágry a kriminály: „Měl jsem také silné duchovní zázemí. Věděl jsem, že chtějí zničit celou moji rodinu – musel jsem mít silné duchovní zázemí, abych to přežil."

Stránský zmiňuje v rozhovoru celou řadu lidí, jedním z nich je Břetislav Rychlík: „Mluvili jsme spolu nedávno o třech orlích perech. To je taková nejdůležitější zkouška skautů.“

Spočívá v tom, že nesmíte čtyřiadvacet hodin jíst, nemluvit a vyhýbat se stejnou dobu lidem. Tehdy si s kamarády zkoušku rovnou ztrojnásobili „Mluvím o celém tom skautingu proto, že si myslím, že tyhle věci prostě fungují i dnes."

Nejsem spisovatel, ale vypravěč

Komunistický režim Jiřího Stránského dvakrát věznil. Do roku 1989 byl zakázaným autorem. Dnes je ceněným spisovatelem i scenaristou, ale říká o sobě, že je vypravěč. Získal medaily za zásluhy a stal se Rytířem české kultury. Jeho glosy můžete pravidelně slýchat v našem vysílání.

„Když jsem se vrátil z vězení, nesl jsme v sobě takový romantický slib, neboť mi jeden civil propašoval nádhernou knížku od Jacka Schaefera s názvem Shane. A já jsem si slíbil, že jestli přežiji, že ji přeložím a vydám. A měl jsem toho plnou hlavu a řekl si tehdy, že zajdu za Škvoreckým, kterého jsem tehdy neznal," vysvětluje.

Josef Škvorecký mu tehdy prý řekl: „Zaprvé, já nejsem spisovatel. Já jsem vypravěč." A jak už v rozhovoru dál vysvětluje Stránský, rozdíl je v tom, že vypravěč na člověku pozná hned, jestli někoho baví nebo ne. „Jestli jste stručný nebo rozvláčný. A to u mě přešlo do té literatury."