Inkluzivní školství nesmí žádnému dítěti křivdit, žádá pedagog Hausenblas

22. říjen 2014

Ranní Plus

Pojem inkluzivního vzdělávání je tajuplnou mantrou zaznívající zevnitř českého školství. Má za cíl začlenit do hlavního vzdělávacího proudu všechny děti bez ohledu na jejich sociální situaci, etnickou příslušnost, zvláštní nadání nebo potřeby. Připravovaná novela školského zákona podle kritiků ale neřeší tyto problémy dostatečně.

„Inkluzivní vzdělávání není cíl. Tím je, aby se učilo každé dítě, a nikomu se nekřivdilo,“ vysvětlil v Ranním Plusu Ondřej Hausenblas z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Výklad tohoto modelu výuky si každý může vykládat jinak, dodal pedagog. „Jestli si někdo představuje, že se vydá zákon, který zruší speciální školy, a naženou se děti do základních škol, tak se mýlí.“

Sám za sebe pedagog prohlásil: „Nebudu souhlasit s žádnou představou inkluzivního vzdělávání, která to bere šmahem, protože vím, jak obtížné je pomáhat všem dětem jednotlivě ve třídě.“

Řešením, které by k tomuto pojetí výuky vedlo, je podle Hausenblase zvednout úroveň základních škol, aby novou situaci zvládly, a to finančně, materiálně, počtem učitelů, počtem asistentů a také vzděláním učitelů.

„Ti, kdo o něčem rozhodují, obvykle věci málo rozumějí, a to je u nás běžné. Zvláště ředitelé škol by měli být vedeni k tomu, abyse více zajímali o pedagogiku než o sběr sportovních pohárů a boj v místním zastupitelstvu.“

V novelu školského zákona proto nevkládá pedagog přílišné naděje: „I kdyby byla rozumná a pěkná, tak nanejvýš přestane škodit, ale nebude schopná nic realizovat.“

„Proces zlepšení musí nastat na všech úrovních najednou. Když budou dobří radní, ale nad nimi bude ministerstvo školství dobešovského typu, tak se radním nepodaří nic, protože jim budou bránit dotace a předpisy,“ popsal provázanost uvnitř českého školství Ondřej Hausenblas.