„Indie jsou barvy, hudba a tanec. Dva si dají polibek a všichni tančí,“ směje se Kateřina Zonygová
Kateřina Zonygová, která má vystudovanou vysokou školu a praxi v korporátním světě, jednoho krásného dne tohle vše vyměnila za krásné ladné pohyby, které obdivují například v Thajsku, Malajsii, ale také v Indii. A od té doby se věnuje exotickým orientálním tancům.
Kateřino, takže jste břišní tanečnice? Pochopil jsem to správně?
Pochopil jste to správně.
Kolik vám bylo, když jste se tanci začala věnovat?
Je to moje velká láska. Tanci se věnuji v podstatě úplně celý život. Začala jsem tančit v nějakých 3, 4 letech. Ale konkrétně orientálnímu tanci se věnuji takových 15 let. Okouzlilo mě to, když jsem viděla tanečnice v Egyptě a naprosto jsem tomu propadla. Říkala jsem si, tohle budu dělat.
Byla to odvaha vše zahodit a jít tančit. Ale aby mohl být člověk v životě efektivní, tak by měl dělat co ho skutečně baví.
Kateřina Zonygová, orientální tanečnice
Takže vás ovlivnil zážitek z dovolené v Egyptě.
Je to tak. Byla jsem s maminkou na dovolené a úplně náhodou jsem tam viděla tanečnici. A to mě prostě okouzlilo.
Čtěte také
Jak složité bylo se tento tanec naučit? Přestože jste asi předtím dělala jiné tance.
Bylo toho dost k učení, víc než jsem čekala. Protože ten orientální tanec je přeci jen trošku specifický pro nás Evropany. Když jsem dělala třeba jazz a nějakou modernu, tak izolace pohybů, boků a ta ladnost pro mě nebyla úplně denní chleba. Ale docela rychle jsem do toho pronikla a pro tělo je to přirozené.
Máte vysokou školu a pracovala jste v jedné mezinárodní, nadnárodní firmě. Musela to být odvaha vše zahodit a jít tančit.
Byla to odvaha a mé okolí tomu moc nepřidávalo. Protože mě všichni trošku odrazovali, máš super práci, máš dost peněz, super podnájem v Praze, co blbneš. Měla jsem v té době ještě svůj e-shop, zabývala jsem se spoustou věcí a trošku mi hrozilo vyhoření. Chtěla jsem být ještě efektivnější a zvládat toho v práci ještě víc. Začala jsem se zabývat osobním rozvojem a time managementem a díky těmto kurzům jsem zjistila, že vůbec není můj směr to, co dělám, čím se chci zabývat. Aby mohl být člověk efektivní, tak by měl dělat co ho skutečně baví.
Zkrátka člověk by měl být především šťastný.
Když jsem to rozklíčovala, tak už to nebylo o odvaze. Spíš bylo divné zůstat v tom, v čem jsem byla. Takže už to potom bylo lehké.
Jaký je život s tancem? Dá se tím uživit?
Já jsem měla strašné štěstí, že jsem prostě vyjela. Mně to prostě do života přicházelo. Opravdu jsem někam přišla a zeptala se, chci u vás tančit a ono to šlo. Nevím, jestli to takto má každý. Nevím, jestli je to recept na cestu, ale mně to prostě vyšlo.
Ale muselo to být dobrodružné. Vy jste odjela do Thajska?
Odjela jsem do Thajska úplně na blind, vůbec jsem netušila, co jedu dělat. Šla jsem s krosnou a viděla restauraci, kde hrála živá egyptská hudba a já jsem jim oznámila, že to umím. Nikdy jsem neměla takové sebevědomí, ale prostě to tak nějak přišlo. A oni řekli, ať to zkusím a tím to celé začalo.
Základy orientálního tance jste měla z České republiky a tam jste se ještě něco přiučila?
Tam jsem se hodně přiučila. Tady jsem získala základy, užila jsem si i lektora orientálního tance, který je akreditovaný ministerstvem školství. A nespočet workshopů se zahraničními lektory. Takže základ byl asi dobrý, ale přeci jen živá hudba s egyptskými muzikanty, to bylo něco úplně jiného. Ovšem strašně mne to posunulo v rámci improvizace a procítění onoho tance. To bylo něco úplně nového.
Jak to tedy fungovalo? Vy jste začala tančit v restauraci v Thajsku na egyptskou hudbu a hned vám za to dali peníze?
První den ne, řekli, že první den je na zkoušku. Když to bude dobré, tak máte zaměstnání. A najednou jsem ho měla, takže to asi špatné nebylo.
Chodila jste od restaurace k restauraci?
V Thajsku mi stačila ta jedna, protože tam bylo vystoupení opravdu každý den. A potom v dalších zemích jsem postupovala stejnou metodou. Ono to prostě vycházelo až do Indie.
Které země jste tedy protančila?
Bylo to Thajsko, potom Malajsie, pak jsem byla půl roku v Austrálii, sedm měsíců v Indonésii, konkrétně na Bali, chviličku Jáva. A celou dobu jsem usilovala o to dostat se do Indie.
Indii jste si také zamilovala. Stala se vaší vášní a velkou láskou. Jak dlouho jste tam byla?
V Indii jsem byla rok a půl a nebylo úplně jednoduché se tam dostat. Snažila jsem se o to dva roky. Bylo to poprvé na mých cestách, kdy jsem nejela na blind, ale kde jsem opravdu měla agenturu, kde byl problém s vízy a povolením. Podařilo se mi je získat a poprvé jsme věděla, že jedu za jistou prací. Všechno ostatní bylo opravdu naslepo.
Je Indie tanci zaslíbenou zemí?
Já si myslím, že ano, protože jejich kultura je tanci strašně otevřená. Oni opravdu tančí úplně všude. Myslím, že jeden aspekt jsou ony hollywoodské filmy s kterými je tanec velmi provázaný. Tam se tančí pořád. Tam si dá někdo polibek a všichni se roztančí. Ale my jsme tančili například na korporátním setkání, kde IT manažeři odprezentovali výsledky za čtvrtletí, a pak se začalo tančit. To byste na podobných akcích v Evropě vůbec nečekal. Ale v Indii je tanec všude.
Hrozně se mi na Indech líbí, že mají tanec v sobě. Vše tam pro mne přebila pestrost, určitá vřelost lidí a jejich kultura.
Kateřina Zonygová, orientální tanečnice
Ti manažeři se jen koukají na tanec nebo se také přidají?
Oni se klidně i přidají. Jako tedy spíš koukají a potom třeba na konci nás i požádají, jestli bychom nezatančili nějakou jejich oblíbenou písničku. A klidně vylezou na pódium. A jsou střízliví. (smích) To je prostě pro nás něco nevídaného.
Čtěte také
Prostě mají tanec v sobě. Nepotřebují alkohol k uvolnění.
To mě vždy fascinovalo. Protože to se u nás moc nevidí. A hrozně se mi líbí, že ten tanec mají v sobě.
Čím vás ještě Indie oslovila a okouzlila? O Indii se říká, že je smetištěm planety. Nečistý vzduch a hodně odpadků. Tak co vás okouzlilo?
To musím potvrdit, to je pravda. Ale u mě to prostě přebila pestrost, barvy, lidé. Jejich určitá vřelost a kultura jako taková.
Kam přesně v Indii jezdíte?
Já jsem byla usazená v Puné. To je velké město, má 10 milionů obyvatel. Ale akce se konaly po celé Indii. Takže jsme běžně i několikrát do týdne létali třeba na druhou stranu Indie. Jen vystoupit na svatbě a letět zpátky. Svatby byly běžnou událostí, kde se tanec podporuje.
Co bezpečí v Indii? Také téma, které je hodně aktuální, protože se říká, že zvláště k ženám není tati země příliš příznivá.
Určitě je takové povědomí mezi lidmi. Ale já jsem se třeba konkrétně ve městě, kde jsem žila, necítila nějak extra nebezpečí. Vždy dám na vnitřní pocit, intuici. Přirovnala bych to ke klasické noci v Praze. Když se člověk chová obezřetně, tak tam není nic extrémního. Jsou zákoutí, kde to není úplně dobré. Ale já jsem málokdy chodila sama. Vždy se mnou byl manažer s kterým jsme jeli společně na akci.
Jaké má vůbec žena postavení v Indii?
To je dost různé. Viděla jsem třeba vesnice, kde byl vyloženě matriarchát, kde prostě babička sekýrovala celou rodinu na rýžovém poli a vše řídila. A někde zase prostě když se narodí dcera, tak z toho šťastní nejsou. Hodně se to liší. Indie je obrovská a strašně pestrá země, nedá se to úplně generalizovat.
Kdybyste měla říct jednu věc, která vás na Indii nejvíc okouzlila?
Hudba. Mně se prostě začala líbit jejich hudba.
Čtěte také
Jaké to je být tanečníkem v Indii? Chtěla byste se tam zase vrátit?
Myslím si, že se tam vrátím. Jsem o tom přesvědčena. Teď chvilku ne, ale do budoucna si myslím, že ano.
Řekneme proč?
Já bych to nechala ještě jako překvapení.
Dobře, tak to necháme jako překvapení, proč se do Indie teď nevrátíte. Jen tak nastíním, že vás brzy čekají příjemné povinnosti.
Budeme se chvilku usazovat v Čechách.
Tak se těším, až se třeba zase podíváte do Indie, že se potom zase uvidíme, souhlasíte, Kateřino?
Budu moc ráda.
Kateřina Zonygová byla dnes hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Ať vás taneční ladné krásné pohyby orientálních tanců dál uspokojují a baví.
Já vám moc děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Co vás tanec naučí? Latinsko-americké tance řádit a...
Manželé Jaroslav a Jana Krtičkovi zasvětili celý svůj život tanci. Taneční mistři, kteří naučili po roce 1989 ve své škole v Hradci Králové tančit stovky lidí - mil...
-
Tančí s nadšením, radostí a vášní. Srdce T-BASS jiskří láskou a to baví děti i jejich rodiče
Budeme si povídat o tanci. V Hradci Králové už 21 let funguje skvělá taneční skupina. Jmenuje se T-BASS a letos se jí na různých tanečních soutěžích zase hodně dařilo.
-
Řídím se heslem nikdy nic nevzdávat, povzbuzuje vítězka StarDance
Pohyb, energie, radost z tance a smyslná latino hudba. To je svět Veroniky Lálové. Studovala hispanistiku a zároveň vede kurzy samby, salsy a latiny v Hradci Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
